Přes příšernou předpověd počasí jsem se v poslední prázdninové sobotní ráno vydala prozkoumat další z bílých míst mé bluegrassové mapy Čech – Slezské Beskydy. Na Bluegrass Džem jsem se chystala už dva roky předtím a teď se mi to tedy konečně podařilo. Vláďa White Bílý mne čekal ve Frýdku Místku a v dešti mne odvezl do půvabného lázeňského městečka uprostřed lesů – Komorní Lhotky. Prohlédla jsem si mokrý festivalový areál a pomyslela si: „Ještě ze bluegrassáci jsou národem vodotěsným“ a šla se ubytovat a usušit do blízkého hotelu. Pořadatelé byli optimističtí a ač měli k disposici i mokrou variantu v kulturáku, rozhodli se uspořádat festival opět venku. Měli pravdu, festival v místnosti ztrácí tu pravou atmosféru a pak přece nejsme z cukru. Muzikanti i publikum byli stejně schovaní pod stříškami, kde bylo relativně sucho. Odpočinutá po cestě a příjemně překvapená, že lidé i v tom dešti přichází, jsem usedla poblíž zvukařů. Ve dvě odpoledne byl festival po uvítací ceremonii zahájen tradiční hymnou „Will the circle be unbroken.“ Jako první se nám představila mi neznámá skoro domácí skupina – Vrtáci. Vyzařovala z nich láska k hudbě Seldom Scene a Tonyho Rice. Moc se mi líbili. Jako host s nimi vystoupila malá Martinka, dcerka prezidenta festivalu Ivana Honzáka s housličkami. Následovala Whiteova kapela Bruno Unit, kterou jsem poprvé viděla ve Sloupnici na oblastním kolem Banjo Jamboree. Vyzařovala z nich ta správná pohoda a sklidili zasloužený potlesk. I další kapela BezDobra byla pro mne premiéra a jako překvapení si přivezli nového dobristu. Neměli by si snad tedy změnit jméno? Stále se lepšící Chomutovský Album snad představovat nemusím, nádherně zpívali i hráli. I když měli za sebou cestu dlouhou pět set kilometrů, nebyla v nich cítit ani špetka únavy. Moc jsem se těšila, že konečně opět uvidím legendární Bluegrass Novu. Kapela se po dvaceti letech znovu dala dohromady v původním složení, bohužel bez banjisty Milana Žourka, který i s rodinou tragicky zahynul na cestě z dovolené pod koly ruského vojenského náklaďáku 18.8.1989. Po jeho odchodu se kapela rozpadla a na jeho počest se koná festival Šumperské Pomněnky. Spustili na nás ohňostroj své nádherné muziky, a když jsem zavřela oči, stal tam Newgrass Revival v plné síle. Povídali, jak v roce 1984 jeli reprezentovat tehdejší Československo na bluegrassový festival v Toulouse, kde tehdy hrál i Newgrass Revival. Ty prý postavili před značný problém, neb zahráli jejich skoro kompletní repertoár. Když zkoušeli, přišel za nimi John Cowan a ptal se odkud jsou. O nějakém Československu v srdci Evropy tehdy neměl ani páru. Překvapivě se tehdy všichni z Francie vrátili tam odkud přišli, což v těch letech nebylo zrovna v kraji zvykem. Museli několikrát přidávat a v obecenstvu to jen vařilo. Úspěch vskutku bombastický !!! Lid se uklidnil, když na scénu nastoupil pražský Monogram, perfektní jako vždycky. Celou dobu jsem si naivně myslela, ze Country Stripýz je název nějaké kapely, ale z omylu mne vyvedla opravdová striptérka Sexy Pamela. To byla tedy pastva hlavně pro mužské oči. Po jejím vystoupení znova začalo pršet a na závěr se na scéně objevila první dáma českého folku a bluegrassu: Pavlína Jíšová & přátelé – její dcera Adélka Lounková, Jakub Racek z Monogramu a Pavel Peroutka z Reliéfu. Předvedli nám písně z posledního CD „Blázen tančí dál“ a také pár novinek. Záhy déšť zase přestal a na mokrém tanečním parketu před jevištěm se míhalo několik párů. A Pavlína musela znova a znova přidávat. Pomalu se festival chýlil ke konci. Každá kapela, včetně mne, coby návštěvnice z největší dálky obdržela od pořadatelů sklenici bluegrassového jamu. Ten pak opravdu po půlnoci nastal. Diky patří pořádajícím Vláďovi White Bílému a Ivanovi Honzákovi a všem sponzorům a pomocníkům, bez kterých by festival nemohl existovat. Už se těším na příští rok a doufám, že v tom kouzelném koutku budu moci strávit déle, než jen jediný weekend. Už abych se začala učit Polsky!!!

Ahoj Lilka v Bülachu