Bluegrass Džem 2016

Reportáž Lilky Pavlak z Bluegrass Džemu 2016 (převzatá z BGCZ.net)

Další z festivalů, kam moc ráda jezdím, je Bluegrass Džem ve Slezských Beskydech.

Letos se za nádherného počasí konal 27. srpna opět v areálu legendární Mandolin Párty s kulisami připomínajícími americké pohraniční město někde na divokém západě, které kdysi vyrobil kamarád Josef „Jeppe“ Banko.

Festival zahájila ve dvě odpoledne tradičně píseň Will the Circle Be Unbroken v podání kapely Liberda Gang společně s pořádajícími Ivanem Honzákem, Vláďou „White“ Bílým a Jirkou „Shellinem“ Stehlíkem. Pořadatelé Ivan a White nás všechny srdečně přivítali a pak již dali prostor pro mne ještě neznámé formaci Liberda Gang. Na tomto festivalu je tradicí, že si zde mají možnost zahrát regionální kapely, patřící ke špičce tohoto žánru na severní Moravě.

Skupina Liberda Gang vznikla v roce 2012 kolem kapelmajstra Pavla Liberdy a jeho partnerky Irči. Příjemná muzika, krásné vokály, směs bluegrassu a country s texty většinou v češtině. Kapelu tvoří Pavel Liberda (zpěv, banjo, kytara, havajka), Irena Babilonová (zpěv, basová kytara), Katka Reichenbachová (zpěv) a Ladislav Vrátný (kytara). Získali si mne hned první písničkou Ještě jedno kafe bych si dal od Roberta Křesťana…

Skupinu Red & White jsem viděla poprvé právě tady na Džemu v roce 2013 a od té doby mne mohou počítat ke svým fanynkám. Talentovaní bratři Marian a Adam Zielonkovi, z nichž ten první střídá kytaru s dobrem, druhý je výborný mandolinista. Banjistu Michala Wawrzyczka jste jistě zažili v několika kapelách, jako Křeni, G-Runs and Roses či v jeho poslední Jumper Cables. Jejich basista s řeckými kořeny se jmenuje Ben Konstantidinis. Pohybují se na hraně mezi bluegrassem a new acoustic music. Všem jim to nádherně zpívá a jejich repertoár je opravdu pestrý, se spoustou vlastních věcí. Moc se mi líbili. Hrají čím dál tím lépe.

Skupina Vrtáci je jediná, která ještě nevynechala žádný festivalový ročník. Vznikli již před 41 lety, v roce 1975 – opravdoví veteráni. Kapela hrávala na plzeňských Portách, zúčastnila se EWOBu v roli hosta a nesčetných festivalů a akcí v Polsku, Slovensku i u nás. V současném složení hrají již 20 let. Pořadatel Ivan Honzák hraje na banjo, legendární mandolinista Standa Feruga, basista Karel „Karlos“ Kučera, kytaru ovládá Richard Kolda Dziubek a také všichni – a to je snad na tomto festivalu tradicí – krásně zpívají. Jako překvapení nám Ivanova dcerka zazpívala písničku jakoby pro ni stvořenou – Moje střevíčky jsou jako ze zlata a přidala ještě Tisíc mil. Roste nám v ní nová nadějná zpěvačka.

Z ohlášené kapely Pakostra se dostavil jenom jediný člen Kosťa, ostatní Rajko a spol. nedorazili z včerejšího hraní v Sokolově, neboť jim prý ujel vlak. Poslechli jsme si blues, folk a spoustu vlastních věcí.

Pak nastoupila ostravská kapela Whiskey Before Breakfast vzniklá v roce 2013 ze starých ostřílených hráčů doplněných o mladou krev. Pokud je ještě neznáte, hrají v sestavě: zpěvák a kytarista a druhá polovina pořádajícího týmu Vláďa „White“ Bílý, Honza Hejna (mandolína), Tomáš Vittassek (kontrabas), Jirka „Shellin“ Stehlík (banjo) a Vláďa „Seydža“ Sýkora (housle). Všichni krásně zpívají. Radost je poslouchat.

Také kapelu Silent Rain znám už několik let. Zažila jsem je na různých festivalech v Čechách i v Evropě a vždy a všude se líbí. Jejich repertoár je modernějšího rázu, je u nich slyšet vliv Infamous Stringdusters, Blue Highway a jiných progresivních kapel. Skupinu tvoří kapelník Štefan „Lucky“ Lukáč hrající na banjo a autor mnoha textů, mandolínová legenda Standa Feruga, jeho syn Honza „Dobřista“ Feruga, Pavel „Dan“ Felner ovládá kytaru a Mireček „Junior“ Kalousků kontrabas. A jak jinak, všichni výborně zpívají.

Změnu přinesla kapela Hot Club Fren z Frenštátu pod Radhoštěm. Poprvé jsem je viděla na Kosodrevině, tehdy ještě pod prvním dojmem, že jsou to nějací Francouzi. Ale jsou to Valaši jak poleno hrající perfektně gypsy jazz a swing ve stylu Django Reinhardta, Rosenberga, atd. Jejich kapelníka, mandolinistu Zdenka Vítka, znám ze slovenské kapely Vodopád. Prohlásil, že když zde hrál poprvé, většina kapely snad ani nevěděla, ze se narodí… Všechna jejich jména si bohužel nepamatuji, ale byl to pořádný nářez. Dvě kytary, vynikající houslista, ještě snad lepší basák Martin Kocian. Na několik věcí si pozvali výbornou zpěvačku, myslím, že se jmenovala Wendy Niklová či Krásná a nejenom ona tam snad měla vlastní fan club. Marně se pokoušeli několikrát opustit pódium, ale obecenstvo řvalo a chtělo víc a víc. Jako správná Brňačka odkojená swingem jsem si přišla na své!

Myslím, že nejenom pro mě se zlatým hřebem večera stala kapela Fest! Byla to jejich úplná premiéra. Na úspěchu tohoto vystoupení prý bude záležet, zda budou hrát dál, nebo to zabalí a první vystoupení bude zároveň poslední. Kapelu tvoří bratři Zielonkové, které jsem vám představila již v kapele Red & White, kytarista Petr Novák, který náhle zmizel z bluegrassové scény po odchodu z kapely Křeni, basista Marek Tomíček, a banjista Radek Jelínek. Hoši si zakládají na tom, že celý jejich repertoár bude v češtině, aby navázali na tradici kapel typu Blanket s Petrem Kůsem. Nádherné, místy čtyřhlasé vokály, no opravdu senzace první třídy. Od bluegrassu se trochu vzdálili výbornou skladbou Petra Nováka – Jako Kolumbus někde v Atlantiku… Hoši, máte ode mne jedničku s hvězdičkou a už se těším, až vás zase někde uvidím a že budete již příští rok ozdobou mnoha festivalů. Takže žádné balení se konat nesmí! Měli prý obavy, jak to dopadne, když je dramaturgie zařadila skoro nakonec, ale byl to opravdu výborný tah!

Jediným vzácným hostem z Čech se stala legendární kapela Bluegrass Cwrkot, která se na české scéně pohybuje již 27 let a je ověnčena četnými cenami z mnoha evropských festivalů. Prosluli nejenom jako muzikanti, ale také jako baviči. Pro milovníky tradice absolutní jednička. Pro ten den jediní s repertoárem kompletně v angličtině. Představovat je snad ani nemusím, protože je asi všichni znáte. Ale pro všechny případy: kapelník hrající na kontrabas Pavel „Brandy“ Brandejs, jeho bratr, špičkový banjista, Petr Brandejs – prezident České bluegrassové asociace, s mandolínou a kytarou Marek Macák. Jeho otec, Honza Macák, stál u zrodu nejstaršího evropského bluegrassového festivalu Banjo Jamboree. Dále vynikající houslista Jirka Králík a hlavní zpěvák a kytarista Jan „Hombre“ Lžičař.

Festival se pomalu chýlil ke konci. Každá kapela, včetně mne, coby návštěvnice z největší dálky, obdržela od pořadatelů tradičně sklenici bluegrassového džemu z lesních plodů, vlastnoručně nasbíraných Ivanem a Whitem. Mám velkou radost, když pozoruji, jak se úroveň jednotlivých kapel neustále zlepšuje. Kamarádi, jen tak dál! Na málokterém festivalu v Evropě je možno slyšet tolik krásných vokálů, jako zde na severní Moravě. Je vidět, že se zde stále rodí vynikající zpěváci.

Ten pravý džem po skončeném festivalu opravdu nastal a jistě trval až do časných hodin ranních… Dlouho po půlnoci jsem tam ale již bohužel nebyla.

Díky patří pořádajícím Vláďovi „White“ Bílému a Ivanovi Honzákovi, zvukaři Lukášovi Aškovi Faltusovi z agentury Ašek Music z Letohradu a všem sponzorům a pomocníkům, bez kterých by festival nemohl existovat. Už se těším na příští rok!

Lilka Pavlak

Nazdar vážení přátelé, kamarádi, milí hosté a muzikanti….

„Je právě 29.srpna L.P. 2015 a symbolem našeho festivalu je číslo 13. Pro někoho symbol nešťastného čísla, pro někoho naopak symbol štěstí a úspěchu. Jsou například hotely, které nemají 13té patro, 13tý pokoj, někteří rodiče uvedou po dohodě s matrikářem narození buď 12tého nebo 14tého, když to trefí zrovna na 13tku, někdo právě v ruletě na 13tku vyhraje milion J, někdo chladí pivo na 13tém schůdku ve sklepě J.

My však pevně věříme ,že právě 13. Bluegrass Džem bude jenom šťastný a splní všechna očekávání vás posluchačů , muzikantů a hostů. Navíc máme to štěstí, že rovnou dvě kapely oslaví právě na Džemu svá výročí.

První šťastnou kapelou jsou VRTÁCI, dnes již bluegrassová legenda, která letos slaví 40 let trvání J !!! Kapela která je i zároveň stálicí našeho festivalu a jako jediná hrála na všech proběhnuvších ročnících Džemů.

Další veleúspěšnou kapelou je ostravský BG STYL, který slaví 20 let účinkování a brouzdání se v modré trávě J a patří tak jako VRTÁCI ke stálicím české bluegrassové scény.

Dovolte, abych touto cestou popřál oběma oslavencům jen vše nejlepší, pevné zdraví, hodně hraní, davy spokojených posluchačů, spoustu prodaných cédéček J a tím pádem i hodně peněz, bez kterých to bohužel zatím nejde.“

Takto jsem uvedl další číslo našeho festivalového občasníku „Džemový koktejl 2015“, ve kterém přinášíme aktuální informace pro účastníky našeho festivalu. Informujeme, co se na festivalu bude dít, kdo vystoupí a věnujeme v každém roce i pozornost některému bluegrassovému nástroji. Letos to byly housle neboli fiddle J.

Kdo tedy na festivalu letos vystupoval?

O realizaci Spielbergova filmu „Jurský svět“ v reálném čase přesvědčila diváky kapela doposud posledních žijících bluegrassových dinosaurů z Ostravy, která si říká WHISKEY BEFORE  BREAKFAST, formace, které si dovoluji jako doposud nevyhynulý Whiteosaurus velet J. Zahráli jsme i  úvodní hymnu Will the Circle… a vzhledem k úžasnému počasí a počtu diváků se nám hrálo super.

Co jsme slyšeli na letošním Džemu dále?

Vystoupila  další legenda, skupina z nedalekého Štramberku , která si říká již více jak 35 let CIZINCI, v 90tých letech minulého století byli slyšet a vidět na všech významných akcích našeho žánru, jsou stále věrni svému názvu a svým posluchačům. Zahráli velmi dobře a dle předvedeného výkonu , jsou stále mladí a plní elánu.

Tvrzení, že nejkrásnějším hudebním nástrojem je lidský hlas, navíc umocněn pohlednými dívčinami nás přesvědčila kapela MADALEN ověnčena mnoha cenami a úspěchy, kdy i oči pánů spočinuly na ladných křivkách pohledných zpěvaček. Opravdu jejich zpěv byl úžasný a byla to velmi příjemná změna hudebního stylu.

Velmi zajímavou kapelou je partička mladých, ale již ostřílených borců ze Severních Čech, kteří si říkají FORK ROAD, jsou newgrassově zaměření, což mi osobně činí nesmírnou radost a jejich cílem je se prosazovat i ve vlastních skladbách. Kapela zahrála výborně a velikou devizou jsou jejich vokály, při zavření očí jsou slyšet opravdu Newgrass Revival, jen tak dále boys!!

Velmi milými hosty byla skupina urostlých „chalanů“ ze Slovenska, kteří si říkají TIEŇ, bylo radostí opět slyšet na Džemu libozvučnou slovenštinu J. Hoši zahráli velmi pěkně, výborně pak jamovali až do časného nedělního rána.

Pro představu, že bluegrass není jenom „pidlikání“ na banjo apod. nás přijela přesvědčit formace okolo fenomenálního houslisty, která se jmenuje JIRKA KRÁLIK a ROWDY RASCALS, trocha western-swingu, bluegrassu , old time music a k tomu perfektní zpěvy. Zahráli opravdu super, obecenstvo bylo přímo nadšeno z jejich výkonu a tato změna stylu byla velmi příjemnou. Ze všech stran bylo slyšet pochvalné glosování, že jsme udělali opravdu dobrou volbu kapel na letošním Džemu J, dle některých účastníků i údajně nejlepší.

Na pódium pak nastoupili oslavenci z kapely Vrtáci, která slaví letos 40 let, jejich frontman Standa Feruga průběžně vzpomínal na léta minulá, kdy neopomněl zavzpomínat i na mnohé muzikanty a i ty, kteří na nás zírali bohužel jen z nebeské výšiny. Kapela potvrdila, že hraje stále výborně a hodlá hrát dalších minimálně 40 let J.

Lahůdkou na závěr a třešničkou na pomyslném bluegrassovém dortu byl ostravský BG Styl, další oslavenec, který slaví letos své dvacetiny. Hoši nastoupili s očekávaným drivem a vše podbarvily i jejich nádherné vokály. Pěkně jim to hraje a zpívá, mají rovněž ve svém předsevzetí působit i několik dalších desítek let v modré trávě, ze srdce jim to přeju J.

Přesně ve stanovenou hodinu byl Džem oficiálně ukončen a začalo se jamovat!!! Vznikla dvě „hnízda“ hraní chtivých nadšenců. Jedna se etablovala kolem Vládi Torrese Bilinského a kluků z kapely Tieň, druhá kolem Míši Hromčíka , Petra Brandejse- prezidenta BAČRu, který na náš festival zavítal již podruhé a Jirky Králíka a jeho kapely. Hrálo se až do ranního rozbřesku J, kdy mnozí z muzikantů usnuli i s nástroji v náručí J.

Na závěr je nutno ještě sdělit, že kapely byly již tradičně odměněny symbolem festivalu, ručně nasbíraným a vyrobeným džemem, který jsme s Ivanem celé léto vařili z místních lesních plodin J.

Na podiu byly opět skvělé kulisy kamaráda Jeppeho, který je navíc za podpory kamarádů Vevery a Bena repasoval a dodal jim tak i patřičnou krásu. V programu jsme viděli i  děsivou ohňovou show, kterou předvedla dcerka prezidenta festivalu Ivanka Honzáková a měli jsme možnost ochutnat i vlastnoručně pečené Indiánské nugety z manufaktury další dcery Ivana Martinky, ta je nabízela za velmi přijatelnou cenu a tím nám zároveň předvedla, jak hodlá vydělat svůj první milion J.

Měli jsme šanci se zúčastnit i hazardu, dražby narozeninového dortu, který nakonec vyhrála jedna rodinka a o dort se podělila s velkou částí diváků.

O dokonalý zvuk se již tradičně postaral mistr zvuku Ášek z Letohradu se svou přítelkyní, sklidili za své umění zasloužený dlouhotrvající potlesk.

Hlad a žízeň zkrotil „Kohutka catering“, kdy všem přítomným nabízel skvělá piva ze svého pivovárku a spoustu dobrot z grilu a kuchyně, dostali od nás pořadatelů a návštěvníků zaslouženou jedničku s hvězdičkou!

Poděkování patří velkou měrou i sponzorům, bez nichž to nikdy nejde a městskému úřadu Vyšní Lhoty za poskytnutí tohoto nádherného areálu.

Festivalu se zúčastnili i zahraniční vzdálení hosté z Kanady, USA, Anglie, Polska ,dokonce i z Indie, nejvzdálenějšího účastníka jsme letos nevyhlásili, jelikož si všichni zasloužili obdiv a symbolický palec nahoru, že na náš festival z takových dálek přijeliJ.

Počasí bylo letos opravdu na hned několik jedniček a věřím, že i v příštích ročnících bude stejně přívětivé.

Myslím a jsem o tom přesvědčen, že právě 13. Bluegrass Džem patřil k těm nejpovedenějším a vyšel dle našeho přání i přání velmi letos mimořádně početného diváctva přímo skvěle.

„We are ready for the times to get better !!!“, příští rok opět na Džemu 2016 J!!!

váš Vladimír White Bílý

Oproti loňsku se areál pěkně vylepšil. Kulisy připomínající americké pohraniční město někde na divokém Západě (prý dříve sloužily na Mandolin Party, kam jsem se bohužel nikdy nedostala) před mnoha lety namaloval kamarád z Karviné Josef Jeppe Bankó. Vláďa White mne vyzvedl u autobusu ve Frýdku-Místku a jelo se. Hned u brány první kamarádi, manželé Krausovi, kteří prodávali lístky.

Festival zahájili ve dvě odpoledne The Jumper Cables, letošní vítězové z La Roche. Po tradičním Will The Circle Be Unbroken, který si s nimi zahrál Standa Feruga, nás všechny přivítali pořadatelé Vláďa White Bílý a Ivan Honzák.

O Jumper Cables jsem vám už psala, tato vynikající kapela je na nejlepší cestě udělat díru do světa. Evropa už je objevila, zbývá jen další krůček za oceán. Vznikli v roce 2012. Ač mladí věkem, všichni mají bohaté muzikantské zkušenosti. Jejich hlavním zpěvákem a tvůrcem velké časti repertoáru je banjista Michal Wawrzyczek, kterého si jistě pamatujete ze skupin jako Křeni či G-runs’n Roses. Na kytaru hraje Tomáš Juřena, na basu Pavel Duda a na dobro Zdeněk Dokoupil. Všichni jsou výborní zpěváci a své nástroje ovládají opravdu mistrně..

Po nich nastoupila kapela Whisky Before Breakfast. Vznikli sice teprve vloni, ale jejich členové jsou staří, ostřílení hráči. Velice mne překvapil nádherný zpěv kytaristy Vládi White Bílého, kterého jsem moc zpívat ještě neslyšela. Měl prý po úraze dlouhá léta problémy s hlasivkami. Banjista se jmenuje Jiří Shellin Stehlík, mandolinista Michal Preiss, houslista Vladimír Sejdža Sýkora a na kontrabas hraje Tom Wittassek. Pánové umí!

Festivalu se aktivně zúčastnila také taneční skupina Kanafas. Vyplňovali svými vystoupeními čas během zvučení a byl na ně moc pěkný pohled. Patřili k nim také dva krásní koně s ještě krásnějšími jezdkyněmi.

Skupina Vrtáci je jediná, která ještě žádný Džem nevynechala. Vznikli již v roce 1975 a mají za sebou opravdu dlouhou a úspěšnou hudební dráhu. Na banjo v ní hraje pořádající Ivan Honzák společně s mandolínovou legendou Standou Ferugou, jeho synem dobristou Honzou Ferugou a to celé doplňují Karel Karlos Kučera s basou a Richard Kolda Dziubek s kytarou. Mám dojem, že byli ještě lepší než vloni!

O slovenské tradiční kapele Šidlo jsem již párkrát psala. Zpívají tak nádherně, že mi sem tam naskakovala husí kůže. Hrají v sestavě Róbert Vácval – kytara, Dušan Zapalač – mandolína, Jozef Kotrík – banjo a Michal Zdražil – kontrabas. Viděla jsem je naposled ve francouzském La Roche, kde měli velký úspěch. Během jejich vystoupení začala před pódiem tančit naše oblíbená dvojice, manželé Bělíkovi z Luhačovic. Ty taky vídám skoro všude a vždy se na ně ráda podívám….

O přestávce jsem se také šla podívat na výstavku hudebních nástrojů Honzy Opiola, snad jediného výrobce na Severní Moravě. Znám ho z Britské Kolumbie v Kanadě, kde se mu říkalo Jena a tuto značku mají i jeho banja, kytary a mandolíny. Mezitím nám skupina Kanafas předvedla nádhernou taneční choreografii s koňmi a ohněm. To se nedá popsat, ale musí vidět. Opravdová rarita.

Na pódium nastoupila formace Šárka Band. Její frontmanka, zpěvačka Šárka Secová se na Džemu představila vloni v duu Soul Recall. Tentokrát si s ní zahráli kytarista Vrtáků Richard Dziubek, perkusista Radim Hečko a baskytarista Luděk Michejda. Na své si tedy přišli i ti, co nejsou zrovna skalní bluegrassáci.

Jako bluegrassová smršť vtrhla na pódium skupina Goodwill. White je uvedl slovy: “Držte si zadnice, jedeme z kopečka…” Tihle temperamentní divoši jsou známí nejenom po Evropě, ale i v USA. Vloni se dostali jako vítězná Evropská kapela roku na EWOBU v Holandsku 2012 na prestižní festival ROMP, pořádaný Mezinárodním Bluegrassovým Muzeem v Owensboro (Kentucky). Výborná muzika! Pro ty, kteří je náhodou ještě neznají, hrají v sestavě Tomáš Lasek – hlavní zpěvák a tančící basista, Robin “Lentil” Tomáš – banjo a zpěv, David Štuller – dobro, Honza Hašek kytara a zpěv a Martin Žuška na mandolíně. Tohoto talentovaného mladíčka spousta lidí přirovnávala k velmi mladému Zdeňkovi Jahodovi, či Honzovi Mácovi…

Všichni přítomní muži se těšili na Country striptýz Sexy Pamely. Ta ale bohužel pro nemoc nemohla přijet. A tak Vláďa White na pódiu uvítal a všem představil prezidenta České bluegrassové Asociace Petra Brandejse a předal mu slovo. Návštěvníci festivalu se tak dozvěděli o aktivitách jak Evropské, tak České asociace. Snad se mu podařilo také získat nějaké nové členy…

Hlavní hvězdou festivalu byla znovu vzkříšená a dnes již legendární skupina Monogram. Bratry Jahodovy, mandolinistu Zdeňka a banjistu Jardu a basáka Pavla Lžičaře posílila mladá krev, Pepa Malina s houslemi a hlavní zpěvák, kytarista a autor většiny nového materiálu Jindra Vinkler. S Monogramem jsem se seznámila, když byli ještě teenageři v roce 1991 a od té doby sleduji jejich hvězdnou dráhu. Když od nich odešel Jakub Racek, bylo mi moc smutno. O to větší radost mám, že k nim Jindra Vinkler a Pepa Malina tak pěkně zapadli a přidala jsem si je ke svým adoptivním dětem. Doufám, že i tato sestava se dostane na úplný vrchol.

Skupinu Red & White jsem tady loni viděla poprvé a byla jsem nadšená. Pohybují se mezi bluegrassem a new acoustic music. Sice mne mrzelo, že tam chyběl zpěvák a kytarista Martin Vitásek, který byl na stáži někde v Německu, ale byl důstojně zastoupen Michalem Kuncem. V kapele hrají bratři Zielonkovi, Marián na dobro a Adam na mandolínu. Banjo obsluhuje a krásně zpívá Michal Wawrzyczek. I tato kapela má v repertoáru četné Michalovy věci. To celé doplňuje Apostolis Ben Konstantinidis s baskytarou. Moc příjemná muzika!

Festivalový program uzavírali další zahraniční hosté, Candy Floss ze Slovenska. O těch jsem také už párkrát psala a patří k mým oblíbencům. Šéfuje jim banjistka Simonka Schmidtová, jejíž hlas krásně ladí s hlavní zpěvačkou Patricií Pivoluskovou. Ale také všichni mužští členové jsou výborní zpěváci i instrumentalisté. U kytary Dušan Hronec, s houslemi Michal Kováč a s mandolínou Michal Barok. Basu, co tvrdí muziku, obsluhuje Anton Národa. Také tahle skupina má za sebou nesčetné úspěchy na národní i mezinárodní scéně a přeju jim, ať jdou stále nahoru jako rakety.

Všechny zúčastněné kapely a čestní hosté obdrželi jako upomínku džem z beskydských lesních plodů, které pořadatelé ve volných chvílích vlastnoručně nasbírali. White obdaroval i “otce” fantastických kulis Josefa Jeppého Bankó a polského kamaráda Jerzyho Batka, který je pořadatelem country festivalů v Polsku.

Festival oficiálně skončil a nastal ten pravý Bluegrassový Džem, který se táhl dlouho do noci. Když jsme ráno přišli uklízet, byl už všude pořádek, zbývalo jen složit kulisy a různé drobné úpravy a pak ta nesmutnější část, rozloučení s těmi, co ještě zůstávali a potom už na vlak do Brna.

Poděkování patří Ivanovi Honzákovi, Vláďovi White Bílému a všem, co se nějakým způsobem na tomto velmi zdařilém festivalu podíleli. A velký dík tam nahoru za to, že jsme tentokrát dokonce ani nezmokli.

Zapsal Vláďa White Bílý

Z asi pěti akcí, na které jsem byla ten víkend pozvána, jsem si vybrala Bluegrass Džem ve Slezských Beskydech . Navštívila jsem tento festival již jednou v roce 2010, tehdy v Komorní Lhotce. Moc se mi tam líbilo, tak jsem Vláďovi „White“ Bílému ráda přislíbila účast. Bohužel, letos mu pracovní vytížení nedovolilo přijet a vše zůstalo na Ivanovi Honzákovi. Letošní 11. Bluegrass Džem se konal v sobotu 31. srpna 2013 od 14 hodin, a to stejně jako vloni v Kamenité pod Prašivou, Vyšní Lhoty.

Mohla jsem sice jet autem s brněnským Benefitem, ale vyjížděli z Brna až v jednu a já tam chtěla být od začátku, tak raději na ranní vlak do Frýdku-Místku, kde na mne čekal Jirka Zapletal z kapely Blue Rej. U festivalové brány se pozdravit s Gabrielou a Johanem Krausovými, kteří prodávali lístky a pořádají Country Picknick. Pak si prohlédnout areál, kde se konávala legendární Mandolin Párty. Tam jsem se bohužel nikdy nedostala. A již zde byl Ivan Honzák a spousta dalších známých. A stihla jsem se ještě trochu podívat po okolí.

Festival zahájila po uvítací ceremonii tradičně hymna Will the Circle Be Unbroken v podání kapely Vrtáci, v níž hraje i pořádající Ivan Honzák. Začátky této formace sahají do roku 1975, takže letos oslavují 38 let existence. Na kontě mají dvě účasti na plzeňské Portě, jednu na EWOB, mnoho festivalů, koncertů a country bálů. Hrávají u nás, ale i v Polsku a na Slovensku. Jediná kapela, která ještě nevynechala ani jeden ročník Bluegrass Džemu. V současném složení hrají už téměř dvacet let: legendární Standa Feruga- mandolína, zpěv, Karel „Karlos“ Kučera – basa, zpěv, Richard „Kolda“ Dziubek – kytara, zpěv, Ivan Honzák – banjo, zpěv a Honza Feruga – dobro. Moc se mi líbili a mám pocit, že hráli ještě líp, než když jsem je viděla poprvé.

Ani mne moc nepřekvapilo, že se před pódiem objevila tančící dvojice z Uherského Hradiště, kterou jsem viděla den předtím na Copácích v Brně na Moravském náměstí. Setkala jsem se s nimi letos snad na všech akcích, které jsem navštívila, jak v Čechách, tak na Slovensku. Jako vždy jim to moc slušelo, je radost se na ně dívat.

Jako druhá nastoupila má oblíbená ostravská skupina Blue Rej. Bývalí členové legendárních kapel Modřina a Tyrkys se po patnácti letech sešli a dali dohromady. Zjistili, že jim ta trojhlasá harmonie pořád ještě jde a od roku 2008 je tedy naše scéna bohatší o jednu nádherně zpívající skupinu, která kromě bluegrassu rejdí po různých jiných hudebních stylech, které se jim líbí. Můžeme od nich slyšet blues, gospel, spirituál, náznaky folku i swing. Poslední dobou v jejich repertoáru přibývají i zcela originální písně kytaristy Jirky Zapletala.

Mě již dávno dostali písněmi Seldom Scene s českými texty. Zpívá tam i „český John Duffey“ – mandolinista Honza Meisel. Ostatní členové jsou Láďa Sitko – banjo, Luboš Sedlák – housle, a Luděk Beneš – kontrabas. Vždycky je pro mne požitek si je poslechnout. Zvlášť mi v uších zůstal čtyřhlasý Černý flór nebo gospel Příběh. Jejich nádherné vokály rozezněly celý areál. Nezapomněli ani na mou oblíbenou a zde velmi aktuální píseň Metlička křivolaká, kde se zpívá : „chtěl by v Kentucky jít trávou namodralou, ale teď se brouzdá metličkou křivolakou, po beskydských pastvinách…“ Během jejich vystoupení začalo trochu pršet, ale než zvukař stačil zakrýt aparát, bylo po dešti a mraky se rychle rozplynuly. Prý tam prší skoro vždycky, tak jsme letos asi měli velké štěstí.

Po nich přišla na řadu další generace. Ivanova dcerka Martinka Honzáková nám za doprovodu kytary zahrála na housle. Roli konferenciéra převzal a festivalem provázel Jarek „Lečo“ Ledvoň, letos zastupující Vláďu Whita.

V programu pak pokračovala brněnská tvrdě tradiční skupina Benefit. Založili ji v roce 2002 tři bývalí členové Dessertu, ještě odchovaní Evženem Loveckým. Sourozenci Marek a Lukáš Podsedníkovi, hrající na kytaru a mandolínu a basista Vladko Kosiba. K nim se přidal banjista Libor Babák. Krásně zpívají a Marek je snad majitelem nejautentičtějšího „high lonesome“ vokálu na naší scéně. I při pár jejich písničkách mi naskočila husí kůže z té krásy.

Na zpestření programu a trochu odpočinku od bluegrassu nastoupilo duo Soul Recall. Zazpívala Šárka Secová se svým soulovým cítěním a sametovým altem za doprovodu skvělého kytaristy Marka Przybytka. Tato dvojice interpretuje cover verze světových i tuzemských hitů, nejvíc se mi líbilo jejich podání písně Amy Winehouse. Obecenstvo bylo nadšené, děvče má fakt talent.

Další v řadě byl plzeňský Flashback. Příští rok oslaví již desetileté výročí. Zaměřují se spíš na modernější bluegrass, aby si podmanili i mladší generaci. Jejich inspirací jsou američtí Infamous Stringdusters. Předvedli i pár písní Petra Kůse a několik od své kamarádky Lenky Thimové. Jako všechny předcházející skupiny moc pěkně zpívali. Předvedli se v sestavě Honza „Kejvoš“ Kejval – kytara, zpěv, Honza Šavela – baskytara, Vojta Honzík – dobro, zpěv, Pavel „Kulík“ Kulišan – mandolína, zpěv a na banjo Ondra Peths. Prozradili, že se chystají natočit desku. Během jejich vystoupení jsme pozorovali nádherný západ slunce.

Třešničkou na dortu se stala vynikající mladá kapela Red & White, složená z muzikantů z Karviné a okolí. Sestava není nijak žánrově ohraničená, její členové se řídí vlastním vkusem, a to je přesně to, co vytváří společnou duši a nenahraditelnou atmosféru tak rozmanitých osobností, jakými členové bezesporu jsou. Kapela hraje ve složení Adam Zielonka – mandolína, Marian Zielonka – dobro, zpěv, Ben Konstantinidis – basa, zpěv, Michal Wawrzyczek – banjo, zpěv a Martin Vitásek – kytara, zpěv. Poslední dva jsou opravdu vynikající zpěváci. Michal sice sem tam zpíval ve svých bývalých kapelách Křeni, či G-Runs `n Roses, ale teprve tady má dostatečný prostor uplatnit svůj zajímavý krásný hlas. Martinův vokál vyniká snad ve všech sestavách, se kterými jsem ho dosud viděla. Tato hvězdná kapela může být ozdobou každého, nejenom bluegrassového, festivalu.

Ještě pořád nebyla dost tma pro připravené překvapení, a tak nastoupilo osmičlenné hudební těleso z Opavy – Bluegrass Comeback pod vedením banjisty Pavla „Mozka“ Juřeny. Skupina vznikla roku 1997 v Opavě jako rodinné trio (Eva Juřenová, Pavel Juřena a syn Tomáš Juřena). Tato sestava byla postupně doplněna o další muzikanty. Jako správná tradiční kapela hrají vždy v tmavých oblecích, s kravatou, případně kloboukem a používají prostorové mikrofony. Přijeli rovnou z mohelnického Dostavníku, kam Eva nemohla a místo ní tam hrál na basu Pavel Duda. Tak večer i tady zůstala Eva v publiku. Ostatní členové byli Vít Šošolík – mandolína, zpěv, Iva Foltýnková – mandolína, zpěv, Martin Vitásek – kytara, zpěv, Michael Larisch – housle, zpěv, Vladimír Peška – housle a Michal Moninec – kytara, zpěv. V této sestavě to byla pro mne premiéra. Ale byli jako vždy výborní.

V polovině jejich setu přišlo konečně to slibované překvapení. Vystoupila skupina se jménem Růže draka, která předvedla svou fantastickou ohňovou show. Něco takového jsem ještě nikdy naživo nezažila. Počátek skupiny je prý zaklet v kamenech hradu Hukvaldy, který se nachází v předhůří Moravskoslezských Beskyd. Zde její členové působili jako součást rytířské skupiny a právě tady začíná jejich společná cesta, po které se spolu vydali. Skupina vznikla v polovině roku 2012 a ztotožnila se s citátem Josefa Čapka: „Člověk je bytost tragická, podrobená mnohým slabostem, omylům, trápením a přece dychtivá zažehávati v sobě a v sobě udržovati světlo, oheň Prométheův, svůj lidský jas.“ A proč Růže draka? Růže je symbolem smyslnosti, krásy, ale i křehkosti. Drak je jeden ze symbolů ohně, síly a svobody. Jejich vystoupení opravdu nejenom mně vyrazilo dech…

Skupina Bluegrass Comeback zahrála svůj další set a mně opět naskočila husí kůže při jejich čtyřhlasém gospelu Wandering Shepherd, kde Martin Vitásek zpíval vedoucí hlas. Nádhera…

Festival skončil a Ivan Honzák se s námi všemi rozloučil. Poděkoval účinkujícím, zvukaři Lukáši Ášek Faltusovi za perfektní zvuk a divákům za to, že přišli. Všechny zúčastněné kapely i já jako nejvzdálenější účastník obdrželi na památku sklenici džemu z lesních plodů.

A pak teprve vypukl ten správný džem! Bohužel, a to bylo snad jediné, co se festivalu dalo vytknout, zavřeli snad v jedenáct výčep a kdo neměl vlastní pití, měl smůlu. Stánek s medovinou sice zůstal otevřený, ale ta žízeň nezahnala. Skončila jsem u vody z kohoutku na záchodě…

Zato jam session byl senzační. Hlavní dav zpíval převážně staré Greenhorny, jako tomu ostatně bývá skoro všude jinde. Utvořily se dvě skupinky, které se střídaly, postupem času jsme se s kluky z Red & White přestěhovali do domečku pro účinkující, a to teprve byla lahoda. Většina muzikantů i obecenstva postupně odjela do svých domovů, kolem půl třetí mi hoši zazpívali ukolébavku, zabalili fidlátka a já se odebrala k spánku do blízké restaurace Kohutka.

Ráno jsem měla v plánu si vyběhnout na kopec „Prašivou“, o půl čtvrté ale začalo lít jak z konve, ráno bylo mokro , víc než nevlídno a zataženo tak nejmíň na pár dní. Takže z výstupu na Prašivou sešlo. Zato místní dešťová tradice byla dodržena , naštěstí se ten déšť o den opozdil, a tak byl festival letos výjimečně v suchu. Když jsem po ránu dorazila na festivalový areál, již tam bylo uklizeno, jako kdyby žádný festival nebyl.

Ivan Honzák mě odvezl do Frýdku-Místku a já měla štěstí, že v přímém autobusu Student Agency ještě pro mne bylo místo. V Brně pro změnu svítilo sluníčko… Ivane díky moc, bylo to u vás bezvadné! A Vláďo White – moc jsi nám tam chyběl!

Lilka Pavlak v Bülachu

1.září 2012, Kamenité – Vyšní Lhoty

Nedovedu si již pomalu představit začínat reportáž z našeho festivalu jinak, než tradičním hlášením o počasí. Bohužel apokalyptická tradice špatného počasí byla dodržena, kdy nejen že pršelo, ale řinul se téměř nepřetržitý proud jemných šňůrek vody. Tyto jakoby by byly utkány z vodních korálků, tvořily souvislé vodní stěny, mha byla nejenom za mnou, ale i přede mnou a jediným pozitivem byla oproti jiným ročníkům našeho festivalu téměř letní teplota, i když vlastně bylo již 1.září.

Ostatně výroční 10. ročník Bluegrass Džemu byl nějak podivně negativně poznamenán již od samého počátku, když jsme zjistili, že tradiční místo konání v Komorní Lhotce, i přes roční rezervaci, je poskytnuto někomu jinému – svatební veselici. Jak vidno komerční prospěch je přednější, než šíření kulturní osvěty. Další problém byl se sponzory, kteří letos byli opravdu velmi skoupí a svůj postoj umocňovali tvrzením, že velký podíl svých sponzorských aktivit věnovali na Olympiádu a mistrovství Evropy v kopané. Myslím, že všichni pořadatelé letošních kulturních akcí měli stejný problém. Regionální granty byly jako tradičně uděleny neregionálním aktivitám, různě provázaných  nekulturními aktivitami našich zákonodárců.
Téměř na poslední chvíli se nám podařilo sehnat areál pro konání Džemu, tradiční, krásný lesní areál zvaný Kamenité – Vyšní Lhoty, kde před mnoha lety byly položeny základní kameny kdysi slavného bluegrassového festivalu Mandolin párty. Podařilo se nakonec sehnat i milosrdné sponzory, kterým se zželelo našeho smutku a upustili nějakou tu sponzorskou korunku. Potvrdilo se, že konec dobrý, všechno dobré.

Mnohdy rozhodujícím činitelem výsledku úspěchu hudebního festivalu je kvalitní zvukař, letos se tohoto nelehkého úkolu velmi úspěšně zhostil mistr zvuku Leszek Sajdok se svou rodinou, opravdu pracoval profesionálně a výsledky jeho činnosti se velmi pozitivně odrazily v hodnocení nejen kapel samých, ale především v hodnocení diváků. Velmi citlivě pracoval v nelehkém, mokrém prostředí, chvílemi i dosti prudkém větru a držel se pravidla, že někdy míň je vlastně nejvíce. Zbytečně nemanipuloval s potenciometry mixážního pultu, nastavil kapelu a jen opravdu minimálně dotahoval kvalitu zvuku, nedocházelo tak k obvyklým prudkým zvukovým jevům typu hvízdání, šumění apod.

Náš původní záměr tento výroční 10. ročník obsadit kapelami zvučných jmen , nás vrátilo na tvrdou zem poznání, že ekonomicky si toto nemůžeme dovolit. Pojali jsme proto tento ročník spíše jako regionální prezentaci předních bluegrassových kapel, kapely pak dostaly i delší časový prostor pro hraní, což bylo rovněž pozitivním zjištěním.

Úderem 14. hodiny zazněly již tradiční tóny naší hymny Will the Circle….., tradičně podesáté zpívané sólově Standou Ferugou (Vrtáci), kdy o zbývající doprovod se postarala zbrusu nově vzniklá formace mé nové kapely, nazvaná  symbolicky Whiskey Before Breakfast (má dlouholetá formace zvaná Bruno Unit byla odeslána do bluegrassové minulosti a modrého nebe).

Po doznění posledních tónů této úvodní skladby jsme s prezidentem festivalu Ivanem Honzákem pronesli slavnostní uvítací řeči a festival se mohl rozjet naplno.

Nutno podotknout, že opětovně, i přes tuto slotu a nečas se dostavili věrní diváci a my jsme se vnitřně utvrdili o smysluplnosti konání tohoto festivalu, který je předně určen divákům a dobrému pocitu kapel, že je někdo poslouchá a můžou se i úspěšně prezentovat. Naše původní rozhodnutí, že letos již byl Džem naposled, bylo silně nahlodáno.

Jak zmiňuji výše, má nová formace zvaná Whiskey Before Breakfast vznikla necelých čtrnáct dnů před festivalem, kdy jsme se personálně rozrostli, došlo k výraznému omlazení kapely. Já jsem se tradičně ujal samozvaně konferování festivalu, což mi přineslo trošku technických problémů, jelikož v minulé kapele jsem hrál na baskytaru a teď jsem přešel do pozice hráče na dobro, kdy každý, kdo na tento ďábelský inštrument hraje, dobře ví, kolik práce zabere příprava. Nasazování kapodastru, dolaďování, nasazování prstýnků, já je nazývám „ozbrojenými drápky“, prostě „bojová příprava“. Nu a do toho konferovat, vykládat smysluplné věty, prostě vyplňovat „díry“, huffff,  po čertech těžká úloha. WBB hraje v tomto složení -banjo obsluhuje nestor ostravského bluegrassu Jirka Shellin Stehlík, housle pak další bluegrassový dinosaurus Vladimír Seydža Sýkora, dále pak noví členové – kontrabasista Tom Wittassek a kytaristé, pánové Jiří Peki Pekárek a Radovan Barbi Glajc.

Naše formace si myslím splnila očekávání a každý z mé ekipy se snažil podat ten nejlepší výkon. Hodnocení nechám opět na posluchačích, ostatně dva přídavky v našem vystoupení si myslím hovoří jasně. Z hraní jsme měli dobrý pocit, slyšeli jsme se velmi dobře na pódiu a posléze i z pořízené nahrávky byl potvrzen profesionální přístup pana zvukaře.

Jako další nastoupila kapela, která k nám dojela z centra Hané, Prostějova. Říkají si Fiddle Dedee, poslední dobou je tato skupina viditelná i na jiných festivalech a jejich styl bych zařadil asi na rozhraní mountain music a původního dřevního bluegrassu. Hráli na jeden mikrofon, složení kapely je velmi úsporné- kytara Míra Kalousek, housle Jitka Kapralová a kontrabas Radek Kapral, k tomu perfektní angličtina, zpívaná vesměs trojhlasy, nádherně ladícími. Jejich vystoupení bylo plné drivu a posluchači je jen tak nechtěli pustit z pódia, museli rovněž několikráte přidávat, příjemná muzika, výborně sehraná kapela. Tato formace přinesla na BG Džem 2012 pak jakýsi fenomén, že každá další následují kapela festivalu (vyjma Vrtáků) měla ve svých řadách ženu.

Následující kapela patří rovněž k již trvalému inventáři BG Džemu a nebyl jí nikdo jiný než staří dobří Vrtáci s banjistou a prezidentem Džemu, Ivanem Honzákem, kytaristou Ríšou Dziubkem, výborným zpěvákem a mandolinistou Standou Ferugou, dobro obsluhuje jeho synátor Honza Feruga a baskytaru stírá Karel Carlos Kučera. Nastoupili jako obvykle s profesionálním přístupem, obvyklé šňůrování a nastavování mikrofónů tato formace zvládá opravdu mistrovsky rychle, rovněž pak výkon na pódiu je dle očekávání velmi profesionální. Pěkně ladící vokály, k tomu velmi bravurně zvládnutá sóla, prostě velmi příjemná hudba. Standa se mi pak „pochlubil“ nově upravenou mandolínou, kterou vlastní téměř 30 let a letos se rozhodl ji svěřit do rukou opraváře , ten provedl radikální generální opravu, včetně opracování ozvučné desky, což se výrazně projevilo na zvuku tohoto skvostného nástroje, super zvuk, navíc umocněný i super hráčem.

Počasí nás stále trápilo, Radegast nás asi moc rád nemá!!! Slíbili jsme si, že vykonáme v brzké době pěší pouť k jeho soše, a tam mu složíme oběť v podobě hudebního vystoupení, snad jej uspokojímenatolik, že pak v dalších letech již zařídí i lepší počasí, nu uvidíme J. Někteří členové kapely slíbili, že podstoupí obětní rituál a již budou pít jen pivo Radegast, namísto oblíbených regionálních piv.

Obava, že bluegrassová muzika zahyne pro nedostatek mladých a zapálených muzikantů, byla zažehnaná další kapelkou, která k nám přijela z nedalekého Frýdku- Místku, jmenují se příznačně eFeM Grass.
Vznikli v roce 2011 a stihli na sebe již upozornit na mnoha festivalech, získali i 4.místo na regionální Portě. Mladistvý elán a chuť z této kapelky přímo vyzařovala, předvedli velmi solidní výkon, zvláště zaujal mandolinista Zbyněk Kopecký, který dříve hrával v předních českobudějovických formacích, před několika lety však šel za hlasem svého srdce až do F-Místku a v kapele hraje i jeho žena Magda, na kytaru pak Radovan Barbi Glajc a na banjo  Radim Žingor. Jen tak dále, přátelé.

Další formace, která nastoupila na stage, byla „rekrutována“ z velmi zkušených a ostřílených muzikantů, kteří se seskupili kolem úžasné a fenomenální zpěvačky, říkají si Iveta Čellárová a přátelé. Tato dáma vše umocňuje perfektním profesionálním zpěvem a vystupováním, vynikající angličtinou, kdy její repertoár vychází z absolutního topu amerických country a bg zpěvaček, navíc kapela perfektně šlape, což ostatně pánové Michal Wawrzyczek na banjo, bratři Zielonkové , Marian na  dobro a Adam  na mandolínu, Ben Konstantinidis na kytaru a baskytarista Ivan Staněk jednoznačně potvrdili. Při některých písničkách Ivky jsme měli na zádech husí kůži, kdy slovy jednoho diváka, by se na ní daly strouhat usušené rohlíky na strouhanku. Nádherný zážitek, věřme, že jim spolupráce vydrží, a již teď se těšíme na další vystoupení.

Střídání kapel, nutné zvučení a vyplňování programu nám na Džemu tradičně zajišťuje taneční skupina Kanafas z Českého Těšína, toto sdružení pod vedením ženy Ivana, Nadi Honzákové, je držitelem mnoha ocenění a bývá bonbónkem pro všechny znalce a fajnšmekry tohoto žánru. Letos opětovně potvrdili svůj profesionální výkon. Nezbývá jen znovu litovat, že jejich vystoupení bylo ovlivněno nepřízní počasí.

Následující kapela byla velmi sympatická, říkají si Dostavník  Vysočina a jejich domovem je Chotěboř a okolí. Měl jsem možnost je již několikráte vidět hrát, vždy to bylo velmi příjemné a zajímavé. Vystoupení na letošním Džemu toto vše jen potvrdilo. Basistka a zpěvačka Blanka Preisslerová, banjista Boris Preissler, dobrista Bořek Běhounek, mandolinista Jirka Pík a kytarista Vráťa Ludvík předvedli vynikající výkon a museli několikráte přidávat. Skupina vydala i profilové CD pod názvem …..je pár věcí co mě berou…., rovněž velmi pěkně udělané, nahrané a zazpívané. Děkujeme a někdy příště…

Stalo se již každoroční tradicí, že každá kapela je po vystoupení odměněna symbolickou sklenicí dobrého džemu, která je i navíc vyzdobena symboly Bluegrass Džemu, nejinak tomu bylo i letos, takže vystupující si pak mohou pošmáknout a doplnit kalorie a vitamíny po náročném vystoupení.

Dalším tradičním dárkem bylo krásné, festivalové  tričko, rovněž s emblémem Džemu, které se stalo již velmi žádanou trofejí, letos v pořadí již deváté, jelikož pro první ročník Džemu jsme trička ještě neměli.

Opětovná škoda, že počasí nám nepřálo, jelikož i pro nejmladší účastníky festivalu jsme měli připravený  dětský program pod názvem „Kdo si hraje, nezlobí“, včetně možnosti vožení na jezdeckých koních. Bohužel tento bod programu se nemohl uskutečnit, tak určitě příště…..

Desáté výročí festivalu je již samo o sobě malým zázrakem, my jsme tuto radost ještě umocnili i slavnostním narozeninovým dortem a přípitkem šampaňským, kdy jsme na pódium pozvali ke krájení i vážené VIP hosty-Láďu Torrese Bilinského, otce bluegrassu z Karviné a polského kamaráda a bluegrassového nadšence Jerzyho Batka. Dort byl opravdu velmi  hezký a ještě i navíc chutný, další dort jsme dali do dražby a šťastný výherce jej okamžitě věnoval svým kamarádům, kteří se pak již postarali o „ekologickou“ likvidaci.

Naši oslavu jsme chtěli trošku okořenit a potěšit i  oko, převážně mužské části publika. Před dvěma lety jsme toto již zrealizovali vystoupením country striptérky, proto jsme se i letošní oslavu rozhodli obohatit obdobným programem. Vystoupila nádherná striptérka a tanečnice Kristýna, kdy její vystoupení bylo rovněž na vysoké profesionální úrovni, navíc jsme uskutečnili přehlídku všech triček z bývalých ročníků festivalu a její úžasné tělo posloužilo jako model. Role oblékatele, svlékatele a asistenta se aktivně ujal prezident festivalu Ivan. Nutno podotknout, že všechna trička se na těle této nádherné ženy velmi vyjímala. Našlo se i mnoho zájemců si trička z minulých ročníků koupit, bohužel zásoby již došly.

Velkým pozitivem letošního Džemu byl i jamm muzikantů, který se odehrával až do časných ranních hodin.

Jak oslavit tak významné výročí festivalu, než vystoupením nějaké slavné a legendární kapely.
Nám se podařilo  toto naplnit dnes již opravdovou legendou bluegrassu, slavnou skupinou Bluegrass Nova, na našem festivalu účinkovali před dvěma lety. Bylo nám opravdovou ctí tuto dnes již hudební legendu znovu představit. Skupina hraje v podstatě v původním složení a je doplněna o další nové hráče, což umožnilo rozšířit i výběr repertoáru. Současné složení tvoří: Vladimír Riky Bican – kytara, Pavel Joe Dokoupil, baskytara, kytara,Hanneke Niewenhuizen – akordeon, Milan Mudra Kuttman – zpěv, Dmitros Miťa Mistakidis- bicí, Jan Malda Malý – banjo, steel kytara, Karel Kája Zicha – klávesy a Jiří Gogo Bílek – basa, všichni hudebníci navíc nádherně zpívají, což umocňuje zážitek z jejich profesionálního vystoupení.
Vystoupení této legendy bylo silným zážitkem a jejich známé šlágry, jako např. Good Women´s Love zpívané Joakem, Yellow river, slavné Pomněnky tragicky zesnulého Milana Žourka,  či další pecky vyvolaly u již prochladlého a promáčeného obecenstva silné emoce a strhly mnohé účastníky k tanci. Nádhera, navíc vše umocněné i mlhou, která vystoupení BG Novy provázela, takže vše dostalo nádech mystiky a éteriky a opětovně při mnohých písních této formace jsme měli nejen husí kůži, ale všechny chlupy po těle nám stály jako vojáci. Prostě nádhera a krása.

Bohužel čas je nemilosrdný a vše musí jednou skončit, skončil i náš výroční 10. ročník Bluegrass Džemu.
Věřím, že všichni účastníci byli spokojeni, spokojeny snad  byly i kapely, jsem přesvědčený, že příští Bluegrass Džem, nesoucí magické číslo 11 bude plný slunce, tepla, diváků a bohatých a štědrých sponzorů a nám se podaří zajistit vystoupení dalších neméně slavných a výborných umělců našeho „modrého“ žánru.

Děkuji prezidentovi festivalu Ivanovi Honzákovi za největší podíl organizační tíže přípravy a realizaci Džemu, mému andělíčku strážnému pak za dohled, že jsem vše ve zdraví opětovně přežil, naším sponzorům, bez nichž by vše uskutečnit nešlo, obecnímu úřadu Vyšní Lhoty za poskytnutí areálu a v neposlední řadě našim věrným a úžasným divákům!!!

Bluegrass forever a ať žije Bluegrass Džem 2013!!!

Vladimír White Bílý

Stalo se již jakousi nepsanou tradicí, že vždy v týdnu
před konáním našeho festivalu Bluegrass Džem sledujeme s kolegou Ivanem
všechny dostupné informace o počasí, prohledáváme všechny internetové servery, posloucháme zprávy o počasí, já jsem si zakoupil i rosničku a její výlety
v teráriu sleduji obzvláště pozorně, protože když leze na žebříček, je to
předzvěstí dobrého počasí. Synoptici nás letos zahrnovali spoustou „děsivě“
pravdivých informací, ostatně léto bylo dle slov klasika spisovatele Vančury
více než rozmarné.O to hezčí však bylo ranní procitnutí 27. srpna se zjištěním,
že obloha je jako vymetená, sluníčko „pere“ jak sedlák cepem, prostě ideál a po
šesti hubených letech, zavládne opětovně blahobyt v podání krásného dne,
který je rozhodující pro náš festival. Tuto pohádkovou idylku však  opětovně dosti kazil silný vítr, který jakoby
chtěl nahradit chlad a déšť minulých ročníků.Foukalo tedy pekelně, kdy po
příjezdu do Komorní Lhotky jsem při vystupování z auta byl pomalu
smeten.Ivan již několikrát zabezpečil stan pro diváky, jelikož plachta se
napínala stále víc a hrozilo utržení a odlétnutí někam až do Polska.Nu snad vše
utichne a náš festiválek proběhne konečně i za pěkného počasí.

Postupně do areálu vjíždí i náš nový zvukař   zvaný Ášek, dvorní zvukař rovněž slavného
festivalu Svojšice, kde již léta zajišťuje vysoce kvalitní zvuk kapelám, my jej
ulovili vloni. Rovněž jeho tvář neskýtá zrovna radost z větru, rovnajícímu
se americkému Tornádu !!!Již slyšíme jak namísto libých modrých tónů se line
z reprobeden jenom ječivý zvuk vichury a uragánu. Postupně se areál
zaplňuje našimi kamarády, kteří nám pomáhají festival zabezpečovat, přijíždí i
náš dvorní maskot a hlavní pokladník Gigi, který rovněž jeho vlastním stylem
vtipkuje na úkor silného větru.Postupně přijíždí i kapely, letos jsme vsadili
při výběru hlavně na náš region a kapely byly vlastně až na hosta večera ze
Severní Moravy.Vše je připraveno, vše hotovo, zvuk all right, kapely
připraveny, jenom vítr stále duje jak v Markétě Lazarové!!! Snad nás
opravdu mají tam nahoře rádi a náš bohužel již zemřelý otec bluegrassu pan Bill
Monroe se i za nás přimluvil, ve 14,15 hodin vítr utichá do podoby, že ve 14,30
můžeme začít.Tradičně zaznívá Will the Circle….., letos jak jinak v sólovém
zpěvu Standy Ferugy a jeho domovské kapely Vrtáci.. Po doznění těchto božích
tónů společně s Ivanem vítáme všechny přítomné, jako každý rok podávám
informace o našem festivalu, o sponzorech apod. Letos se jako první ujala hraní
domovská kapela Ivana- Vrtáci.Co o nich říci, prostě je to partička výborných
muzikantů, kteří spolu již hrají pěknou řádku let, vědí o sobě na pódiu, pěkně
se střídají v jednotlivých partech, Standa pak nádherně zpívá, prostě
kvalitní, moderní bluegrássek, podpořený tradicí a velkou muzikantskou
zkušeností.Letos jsme dali kapelám více prostoru, každá hraje, včetně přípravy
1,5 hodiny.Je to sice hodně, ale na druhou stranu zvát kapelu jen proto, aby se
složitě připravila na aparát, zahrála 5-6 písniček a papá, nám připadá špatné a
nedůstojné.Kdo nikdy nehrál a nestál na pódiu asi těžko pochopí jaká je to
dřina v horku, za plné sluneční palby hrát a zpívat.Za malou chvíli je
člověk propocený jako maratónský běžec, čůrčky potu vám stékají nejen po zádech
,ale i po tvářích, nemluvě o tom, že vlhké ruce pomalu ztrácejí kontrolu nad
promočenými strunami nástroje, ke všemu vám vysychá v krku, no prostě je
to jako šichta někde v revíru OKD, jak říkáme my Ostraváci v rubání a
na čelbě !!! Vše umocňuje ještě i dres festivalu, tričko, letos opětovně
krásné, nádherné, ovšem černé a to paprsky pálícího sluníčka ještě více
přitahuje.Na druhou stranu je to nádhera rozdávat modrou radost a vidět, že to
nejen baví nás, kapelu na pódiu, ale i ty diváky, kteří pak odmění náš výkon
bouřlivým potleskem a křikem umíííííí….

Vrtáci splnili své nelehké poslání na jedničku s hvězdičkou.Opravdu
právem patří mezi špičku. Já jako každý rok kromě moderování festivalu a vítání
VIP hostů, plním ještě i poslání festivalového kameramana a fotografa. Nyní se
na pódium hrne naše ostravská formace Bruno Unit, jak říkáme, byli jsme ještě
před vyhynutím dinosaurů a budeme i po objevení nového života ve vesmíru. Letos
jsme si pro publikum připravili několik nových písniček zpívaných česky,
jelikož nám bylo hodně vytýkáno, že naší i když libě znějící ostravské
angličtině mnoho posluchačů nerozumí.Je to opravdu fuška hrát v takovém
pařáku, nepomáhá ani takticky zvolené loňské tričko ve žluté barvě,stejnak jsme
mokří jak Pavlovi zlatí úhoři.Hodnotit náš výkon nebudu, nechť jej ohodnotí
posluchači sami, přídavek však byl, dokonce dvakrát J. Zatímco se převlékám
z promočeného pódiového trička, chystá se k mikrofonům bluegrassová
formace, která si říká Silent Rain, hoši navázali na kdysi slavné kapely
působící v regionu např. Bowle, Uragán, Unce ,Drops a svou dravostí a
originalitou se řadí rovněž mezi bluegrassovou špičku regionu. Muzikanti této
kapely hrají ještě i v jiných kapelách ( např.Vrtáci), ovšem směr Silent
Rain je postavem jednak na dravém a moderním pojetí bluegrassu, dále pak i na
vzhledu kapely, kdy pánové volí jednotný „dres“ ve formě stejné červené nebo
černé košile, pod krkem pak ukončené „firemní“ silentrainovskou originální
kravatou, opravdu krásný pohled, sluší jim to.Pěkně jim to šlape.I na nich se
pěkně podepisuje sluneční koupel, ještě, že mají ty úžovky u krku, alespoň se
jim kývají a tím vytvářejí víření vzduchu, které je trochu ochlazuje, letí mi
tato žertovná myšlenka hlavou.Já jsem v jednom víru, fotím natáčím, vítám,
nu hrůza, vše se mi jako každoročně slévá v jakýsi podivný kolotoč,
barevný karusel,hororový kaleidoskop, hlídám čas vystupujících, běhám
k pokladně, kde mi Gigi servíruje příchodivší VIP hosty a požaduje pro ně
volný vstup.Opravdu jako na kolotoči se vždy letmo zdravím s kamarády, je
mi pak až trošku stydno, že jsem se jim nemohl věnovat trošku déle, ale
nepřišli tady přeci za mnou. Některé opravdu vídávám vždy jen na Džemu a pak si
uvědomím, že vlastně jsme opětovně o rok starší, huffffff, ten čas!!!

Silent Rain se loučí s posluchači a já se belhám po
zadních schůdcích na pódium, čím to je, že by scéna byla opravdu tak vysoko??
Nenechám je jen tak odejít, musí samozřejmě přidat a jako každoročně dostávají
symbol festivalu, sklenici džemu, ostatně jako každá kapela.Ivan mi ještě
žertovně cosi prohlašuje o zkrácení budgetu na příští rok, nevadí, pojedu na
Prašivou sbírat růčo borůvky a maliny a uvařím, co bych pro náš milovaný
festiválek přeci neudělal!!!

Nastupuje další
formace,nadějná mladá kapela, říkají si Wind a jsou z Havířova.Sami o sobě
prohlašují, že hrají moderní newgrass, postavený na drive a vlastních
textech.Tuto formaci znám, slyšel jsem je letos na Portě, kde obdrželi i ocenění,pamatuji
si je zpětně cca 2-3 roky, za tu dobu urazili opravdu pěkný kus muzikantské
cesty a hrají moc pěkně, skutečně nosným je jejich vlastní repertoár, jen tak
dále!!!

Náš Džem se dostal do druhé poloviny, vše pěkně odsýpalo,
půlhodinový skluz ze zahájení se pomalounku srovnával, i areál byl stále
plnější, škoda jen, že místí obyvatelstvo pojalo jakousi nejistotu
k tomuto našemu programu a nezúčastnilo se, dobře jim tak!!!Asi nebudeme
na Džemu stavět skákací hrady pro dětský potěr, kolotoče, housenkovou dráhu a
strašidelný vláček, to bychom byli asi jinde, nebo možná ne?

Snad na každém festivalu podobného žánru jako je náš
vyplňují přestávky country tanečníci, někdy je to zdařilý výstup, jindy to tedy
alespoň ve mně vzbuzuje smíšené pocity, když tanečníci blížící se mnohdy důchodovému
věku, v tesilkách, flanelových košilích a s papírovými klobouky a´la
Limonádový Joe poskakují na westernové melodie a dámy oděny v kanafasové šatičky
hupkají vedle nich, škoda, že už není slavný pořad televize NDR Ein Kessel
Buntes, to by Jirka ( Žiži) Korn  a
Helenka Vondráčková čubrněli J.My jsme v minulosti volili také tuto
programovou „vatu“, ovšem naši tanečníci byli vždy rekrutováni z řad
profesionálních tanečních skupin, loni jsme Džem okořenili i pořádnou dávkou
erotiky v podání country striptýzu.Letos jsme zvolili opět novum v programu
a jsem si jist, že na žádném festivalu toto neměli.Kouzelnici!!! Přestávky
vyplnila krásná kouzelnice Radana, nejprve v country vystoupení, kdy
převedla širokou škálu neuvěřitelných kouzel a triků a následně předvedla
vystoupení ve stylu pařížského  kabaretu.Moc
pěkné, příjemné a originální.Myslím, že zase je náš festival v něčem
originální a první…

Na pódiu se pak formuje zajímavá skupina hrající tradiční
bluegrass The Log z Prostějova a okolí.Tito pánové propagují styl Stanley
Brothers, jejich frontman a banjista Jarek dostal dokonce ocenění Bluegrass Pioneer of the Year a osobní
poděkování a uznání pana Ralpha Stanlyho za propagaci jejich hudebního stylu.
Kapelka se seskupila kolem jednoho kondenzátorového mikrofónu a je opravdu
docela zábavné sledovat jak se jednotliví muzikanti střídají při zpěvu a
sólech, zřejmě se to musí taky dosti dlouho učit, aby se pak nesrazili.Je to
opravdu tradičně dřevní styl, kdy i oči přítomných paní a dam mají na co
koukat, jelikož  členové kapely jsou již
tradičně oděni ve slušivých večerních oblecích (předpokládám i domácí
provenience, nejspíše z podniku OP Prostějov J) na hlavách pak mají
všichni stetsony, snad vyrobené pro změnu v Tonaku Nový Jičín J. Dobrá
práce boys, pozdravujte pana Stanlyho.

Před vystoupením hlavního večerního hosta vyplňuje přestávku
již avízované vystoupení krásných jezdkyň se svými koňmi ze stáje Poleniny.Zaznívá
klasická hudba a oba nádherní koně, vedení stejně půvabnými jezdkyněmi ,jakoby
plavou vzduchem, kdy jejich synchronní jízdu sleduje bodový reflektor.Prostě
nádhera, ne nadarmo se říká, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně.
Já bych ještě toto doplnil o dovětek i s tak nádherou jezdkyní J.
Paráda….

A je to tady, dlouho již očekávaný host večera ,slavná
skupina Reliéf.myslím, že veškerá slova o této formaci jsou jen opakováním již
dávno známých skutečností.To, jak tato kapela je slavná hovoří i skutečnost, že
písničky jejich frontmana Zbyňka Bureše si zařadil do svého repertoáru  i neméně slavný americký bluegrassový zpěvák
Doyle Lawson, měli jsme možnost jej vidět v květnu t.r. i se svou kapelou
Quicksilver.Pravdou je, že naše muzika je opravdu velmi těžká, zvládnout čisté,
ladící zpěvy,vícehlasý vokál, k tomu bravurně hrát na nástroj a
k tomu ještě i citlivě zvládat dynamiku a pódiový pohyb, to je velmi
složité, pro laika asi nepochopitelné.Toto všechno pak Reliéf zvládá
s naprostou jistotou, je radost je sledovat jak se doslova s vokály
mazlí, jak pracuje jejich pojetí dynamiky.Pro všechny pak je doslova ohromující
i zvládnutí nástrojů, kdy se mnohdy divákovi zdá, že hra na banjo,kontrabas,
mandolínu či kytaru je úplně triviální a jednoduchá, tak přesvědčivě působí
všichni pánové z Reliéfu.Asi není ani divu, že ač v pokročilou noční
hodinu zůstalo hodně fanoušků právě na jejich vystoupení a ovace nebraly konce,
nevím už kolikráte museli pánové přidávat, ale bylo toho dosti.Prostě úžasné,
musí se slyšet, slova nestačí.

Tak a je to, devátý ročník Džemu je za námi, voda nás zaplať
pánbůh nespláchla, i když deštík se ozval, ale až po koncertu, vítr přes
všechnu snahu nás taky neudolal, diváci dorazili, zvukař se opravdu moc snažil,kapely
dělaly a hrály jak nejlépe mohly, sponzoři nezklamali , určitě se příště polepší
i catering,to zmiňuji jen proto, aby bylo i nadále co zlepšovat J.

Těšíme se na příští již výroční 10. ročník a slovy Bluegrass
forever vás všechny zveme 1. září 2012 do Komorní Lhotky u Frýdku –Místku.

Vladimír White Bílý

Přes příšernou předpověd počasí jsem se v poslední prázdninové sobotní ráno vydala prozkoumat další z bílých míst mé bluegrassové mapy Čech – Slezské Beskydy. Na Bluegrass Džem jsem se chystala už dva roky předtím a teď se mi to tedy konečně podařilo. Vláďa White Bílý mne čekal ve Frýdku Místku a v dešti mne odvezl do půvabného lázeňského městečka uprostřed lesů – Komorní Lhotky. Prohlédla jsem si mokrý festivalový areál a pomyslela si: „Ještě ze bluegrassáci jsou národem vodotěsným“ a šla se ubytovat a usušit do blízkého hotelu. Pořadatelé byli optimističtí a ač měli k disposici i mokrou variantu v kulturáku, rozhodli se uspořádat festival opět venku. Měli pravdu, festival v místnosti ztrácí tu pravou atmosféru a pak přece nejsme z cukru. Muzikanti i publikum byli stejně schovaní pod stříškami, kde bylo relativně sucho. Odpočinutá po cestě a příjemně překvapená, že lidé i v tom dešti přichází, jsem usedla poblíž zvukařů. Ve dvě odpoledne byl festival po uvítací ceremonii zahájen tradiční hymnou „Will the circle be unbroken.“ Jako první se nám představila mi neznámá skoro domácí skupina – Vrtáci. Vyzařovala z nich láska k hudbě Seldom Scene a Tonyho Rice. Moc se mi líbili. Jako host s nimi vystoupila malá Martinka, dcerka prezidenta festivalu Ivana Honzáka s housličkami. Následovala Whiteova kapela Bruno Unit, kterou jsem poprvé viděla ve Sloupnici na oblastním kolem Banjo Jamboree. Vyzařovala z nich ta správná pohoda a sklidili zasloužený potlesk. I další kapela BezDobra byla pro mne premiéra a jako překvapení si přivezli nového dobristu. Neměli by si snad tedy změnit jméno? Stále se lepšící Chomutovský Album snad představovat nemusím, nádherně zpívali i hráli. I když měli za sebou cestu dlouhou pět set kilometrů, nebyla v nich cítit ani špetka únavy. Moc jsem se těšila, že konečně opět uvidím legendární Bluegrass Novu. Kapela se po dvaceti letech znovu dala dohromady v původním složení, bohužel bez banjisty Milana Žourka, který i s rodinou tragicky zahynul na cestě z dovolené pod koly ruského vojenského náklaďáku 18.8.1989. Po jeho odchodu se kapela rozpadla a na jeho počest se koná festival Šumperské Pomněnky. Spustili na nás ohňostroj své nádherné muziky, a když jsem zavřela oči, stal tam Newgrass Revival v plné síle. Povídali, jak v roce 1984 jeli reprezentovat tehdejší Československo na bluegrassový festival v Toulouse, kde tehdy hrál i Newgrass Revival. Ty prý postavili před značný problém, neb zahráli jejich skoro kompletní repertoár. Když zkoušeli, přišel za nimi John Cowan a ptal se odkud jsou. O nějakém Československu v srdci Evropy tehdy neměl ani páru. Překvapivě se tehdy všichni z Francie vrátili tam odkud přišli, což v těch letech nebylo zrovna v kraji zvykem. Museli několikrát přidávat a v obecenstvu to jen vařilo. Úspěch vskutku bombastický !!! Lid se uklidnil, když na scénu nastoupil pražský Monogram, perfektní jako vždycky. Celou dobu jsem si naivně myslela, ze Country Stripýz je název nějaké kapely, ale z omylu mne vyvedla opravdová striptérka Sexy Pamela. To byla tedy pastva hlavně pro mužské oči. Po jejím vystoupení znova začalo pršet a na závěr se na scéně objevila první dáma českého folku a bluegrassu: Pavlína Jíšová & přátelé – její dcera Adélka Lounková, Jakub Racek z Monogramu a Pavel Peroutka z Reliéfu. Předvedli nám písně z posledního CD „Blázen tančí dál“ a také pár novinek. Záhy déšť zase přestal a na mokrém tanečním parketu před jevištěm se míhalo několik párů. A Pavlína musela znova a znova přidávat. Pomalu se festival chýlil ke konci. Každá kapela, včetně mne, coby návštěvnice z největší dálky obdržela od pořadatelů sklenici bluegrassového jamu. Ten pak opravdu po půlnoci nastal. Diky patří pořádajícím Vláďovi White Bílému a Ivanovi Honzákovi a všem sponzorům a pomocníkům, bez kterých by festival nemohl existovat. Už se těším na příští rok a doufám, že v tom kouzelném koutku budu moci strávit déle, než jen jediný weekend. Už abych se začala učit Polsky!!!

Ahoj Lilka v Bülachu 

Sedíme s Ivanem v kokpitu jeho auta a kolem nás to vypadá, že již brzy odplujeme jako praotec Noe. To neprší, ale doslova nastává nová světová potopa! Od pondělka meteorologové hlásili krásné a teplé počasí, vyjma soboty, našeho dne D!

Udivuje mne jeho doslova stoický klid, na klíně notebook, do nějž si stále ťuká nějaká data, na můj dotaz pak sděluje, že si dělá profesní prezentaci, kterou v pondělí bude přednášet na konferenci v Dubaji, hm?, profesionál a big boss. Můj tep se dá srovnat s tikotem známých Rožnovských hodin a s přibývajícím časem mne přepadá pořádná skepse. Ivan mne s klidem ujišťuje a dokladuje to radarovými snímky na svém mobilu, že odpoledne již bude hezky a všechno poběží dle plánu. Přitakávám mu, ale v duchu bych vše nejraději zapálil a utekl, uvědomuji si však, že v tom příšerném dešti by ani toto nešlo, rovněž jej v duchu podezřívám, zda ty smažené žampiony, co měl na oběd, nemají halucinogenní účinky!

Přijíždí naše zvukařská sekce, i na jejich tvářích vidím chmury a starost, taky nevěří, že by se situace mohla výrazně změnit. Čas je opravdu nemilosrdný a plán začít ve 14:00 jaksi mizí v nedohlednu. Nakonec tedy padá opravdu tvrdé manažerské rozhodnutí, že letošní BG Džem bude opět venku a začneme v 15:00. Howg! Domluvil jsem.

Pod deštníky, i tak dost promočení, začínáme s přípravou areálu, přijíždí náš dlouholetý maskot a pokladník festivalu Gigi, a také on nesdílí jindy nakažlivý optimizmus. Zvukaři tahají svůj vercajk zatím na podium, prostě všichni se tváříme, že je naprosto teplý, slunečný a krásný den, ostatně, co taky můžeme jiného v této zapeklité situaci dělat?

Postupně se sjíždí členové kapel, které budou hrát na začátku. Také oni, jak je vidno z jejich užaslých pohledů a nevěřícných tváří, pochybují o našem duševním zdraví a slyším i jakési poznámky o pořádání festivalu v blázinci Kateřinky! Ostatně já už viděl za svůj život cokoliv ? ruský převrácený tank, krávu lézt na žebřík, hada močit, výstavbu památníku sovětským vojákům, i když v tom místě zahynuli fašisti, usušeného Marťana, pravého vlkodlaka, upíra, šest našich prezidentů a ble, ble, ble? Prostě proč ne, vždyť všechno je o dobré propagandě.

Obdivuji nadšení paní, která s grifem staví svůj prodejní stánek a vybaluje zboží ? kožené výrobky, vesty, klobouky, opasky, vše je opravdu hezké a v této světové krizi i vlastně ?zadarmo?. Svá banja vybaluje i již zcela domestikovaný Čechokanaďan John Opiol, letos jich měl úctyhodných osm a k tomu ještě i dvě mandolíny a dvě kytary. Vybavil již svými nástroji celou bluegrassovou komunitu Ostravska, opravdu vyrábí parádní nástroje! Doufám, že zatěžkávací zkoušku v téměř 100% vlhku ve zdraví přežijí. Přijel i další konstruktér nástrojů Přemek Večerek, který předvádí taky několik kousků ze své produkce.

Je mi docela líto kamaráda Jirky Olera Jaroše, který letos vzal na sebe řeholi cateringu a uvařil dostatek guláše, perfektní zelňačku a další speciality, zvažuji, zda nevolat panu Guinessovi a nepožádat o zapsání rekordu v hromadném pojídání guláše, počítám kolik každý z nás je schopen asi pozřít porcí? Čas letí, čas letí a prší a prší a ? prostě pořád!

Aparát tedy stojí, zabalený do nepromokavých celt, z cateringového prostoru zavánějí dříve zmíněné gastrospeciality, kapely se sjíždějí, prostě je to tak, Bluegrass Džem 2009 je tady, i když asi tam nahoře nemají celosvětovou krizi a zapomněli zavřít nebeská stavidla, která pak přetékají a přetékají a nám dole dělají problémy! Hernajs!

Je přesně 15:00 a my s Ivanem stojíme již posedmé na pódiu našeho festivalu a zahajujeme pro hrstku prokřehlých a promočených členů kapel a pro dalších pár věrných kamarádů, kteří přijeli i přes tuto neskutečnou slotu do Komorní Lhotky, ten náš modrý, vlastně letos ?Mokrý? festival.

Majestátně zní Will The Circle? tentokráte jej hraje kapela Druhá šance z Ostravy za přispění již tradičního předzpěváka Standy Ferugy z Vrtáků. Následuje informace o sponzorech, bez nichž by se náš festival asi těžko obešel, a připomínáme si minutou ticha našeho kamaráda Milana Leppelta, který nás tak náhle a nešťastně opustil.

Stále prší a prší a já se plně vciťuji do pocitů těch lidiček a kamarádů, kteří nám slíbili přijet, ale po kouknutí se z okna pak mnozí z nich konstatovali, že Džem asi nebude a zůstali raději doma a v suchu, chápu!

Druhá šance plní areál našeho festivalu neskutečným optimizmem a jejich frontman Džuri jen září, je to fakt dobrý bavič a profík, konstatujeme.

Zázraky se dějí a asi platí i pravidlo, že něco zlé je někdy na něco dobré, vidím, že v pokladně Gigi jaksi nestíhá, je tam dlouhá fronta, asi 50 ? 60 promáčených lidiček si kupuje vstupenky a pospíchá pod náš zastřešený kousek areálu, zlatí bluegrassoví nadšenci, tak opravdu přijeli! Každý drží v ruce náš festivalový občasník Džemový koktejl, někteří jej mají jako deštník. Oni fakt přijeli, naši věrní!! Postupně se do areálu dostávají další a další kamarádi, takže již v polovině koncertu Druhé šance je odhadem asi přes stovku diváků! Ivan se směje, je to fakt kliďas, už vím, proč je boss a proč si jezdí do Dubaje?

Na pódiu vítám i nejvzdálenějšího účastníka festivalu paní Lenku Plesinger, letos přijela až z východní Austrálie, oj, to je dálka, obdarovávám ji již tradiční sklenicí pravého bluegrassového džemu. Přijíždí i westernový kůň, vlastnictví Ivana, letos opět bezplatně použitelný pro děti a osoby do váhy 50 kg. Chudák je taky pořádně mokrý.

Na vystoupení se chystá další kapelka a po vzoru Druhé šance se kluci oblékají do triček našeho festivalu. Letos se velmi podařila, mají krásnou cihlovou barvu, no nádhera! Druhá šance končí své vystoupení, plné nadšení, elánu a známých melodií, dobrá volba, dobrá partička, great boys!

Hle! Déšť jako po mávnutí kouzelným proutkem ustává, snad opravdu tam nahoře zaznamenali velikou výtoč a kohouty zastavili. Kéž by! Na nově zrekonstruovaný taneční parket před pódiem nastupuje westernová show, tentokrát prezentovaná skupinou Black and Brown z Karviné, je na ně moc pěkný pohled, jak si tak točí svými kilogramovými kolty v rytmu řízné bluegrassové fidlovačky! Do areálu se sjíždí další a další kamarádi, no neuvěřitelné, začínám opravdu věřit na zázraky! Je nás tak odhadem už téměř 250!

Na pódiu se formuje další třešnička pro bluegrassové fajnšmekry, BlueRej Band z Ostravy, kapela muzikantů, kteří všichni působili kdysi před 20 lety ve slavné Modřině, povstali však jako bájný pták Fénix z popela a rozdávají modré tóny plnými hrstmi. Hraje jim to moc hezky, prostě sound jako Seldom Scene, je to i díky jejich high tenorovi Merunovi, stále zpívá jako John Duffey.

Já kromě již tradičního konferování a vyplňování mezer mezi jednotlivými vstupy stačím ještě spouštět kameru, fotografovat a potažmo se i částečně věnovat vítání přijiždivších kapel a kamarádů. Je to fukot, nevím, kde mi hlava stojí, déšť nic, a to je moc důležité!

BlueRej přidává za bouřlivého potlesku obecenstva. Fajne a pjekne jak cyp! (v ostravštině projev nejvyšší pochvaly).

Nastupuje kapela, která stoprocentně plní účast na Džemu, Vrtáci, kapela prezidenta festivalu Ivana, muže železných nervů. Zaznívají jejich stálice, ale docela mne překvapují i novými písněmi, obzvláště pak smutnou baladou převzatou od kdysi neméně slavné skupiny BG Nova, jež byla napsána na základě tragického osobního prožitku jejich zpěváka, mám na zádech husí kůži, že bych na ní mohl strouhat brambory, moc krásné! Holt Standa je vážně moc dobrý zpěvák a Vrtáci umí!

Po dalším vstupu westernového show nastupuje má formace Bruno Unit, letos v úplně nové podobě, vlastně i poprvé bez mého synátora Kuby, který nám emigroval k Poutníkům. Máme také stoprocentní účast, ale vždy v jiném složení a s jiným názvem kapely? Z pódia vidím, že opět přišlo několik dalších věrných kamarádů, nemohu je jmenovat, jelikož bych asi na některé zapomněl a ti by se na mne mohli zlobit, ale přesto si dovolím jeden vstup, to když vidím nestory ostravského bluegrassu, přichází Vreco Mladějovský, Chicco Balatka, opravdu je tady i Pepa Vyležich, nu chybí už jen Láďa Duda (přezdívaný otec bluegrassu v Ostravě) a je tady celý kdysi legendární Rozkol, kapela která mimo jiné působila i jako líheň dalších neméně slavných ostravských kapel. V hlavě mi začne šrotovat nápad na Rozkol Reunion Band. Třeba mi to vyjde? Areál se pomalu zaplňuje, tak nám to tedy vyšlo, škoda však toho rána.

Že má současný český bluegrass spoustu výborných a jedinečných kapel, je absolutní pravdou, ovšem jen jediná má za kapelnici ženu ? Ilon Leichtovou z kapely BlueGate z Plzně . Od prvních tónů vnesla tato formace do našeho festivalu neskutečný drive a energii, oko tvrdých traperů a westmenů s libostí pohlédlo na fešnou západočeskou kapelnici, která hoblovala svoji baskytaru s vervou a zaujatostí dřevorubce makajícího v lese s řetězovou pilou. Paráda, prostě, kdo neviděl, dobře mu tak! Opravdu jedinečná grupka, posilněná o nového banjistu z ?chovné? farmy Míši Leichta (COP Plzeň). Děkujeme, super, paráda, pecka! Teš moc fajne, kurnik!

Jak vidno, náš festival se stává stále známějším a známějším, účinkují u nás i významné kapely a stálice naší hudby. Loni to byla Pavlína Jíšová. Letos byla konstelace rovněž příznivá, podařilo se nám zajistit vystoupení dnes již legendy bluegrassové muziky, skupiny Poutníci. Jen pro představu, tato kapela existuje už 39 let! I když z dřívější sestavy figuruje už jen kapelník Jiří Karas Pola. Pro mne, hrdého otce a bluegrassového šílence zaplesalo mé nemocné srdíčko. Od letošního roku funguje v kapele jako hlavní zpěvák a kytarista ? mandolinista můj synátor Kuba, jsem rád, že investice do inštrumentů nevyšla naplano. Formaci pak doplňují další mladíci a skvělí lidé, Peter Mečiar na banjo ? dobro a fenomenální multiinstrumentalista a hudební skladatel Jan Máca na mandolínu a kytaru. Pěkně to těm Poutníkům hrálo, opravdu mladistvý elán, drive, profesionalita každým coulem! Zvuk jako na živé cédéčko!

Kromě nových songů pak zazněly samozřejmě i dnes již legendární písně jako Panenka, Pojďme se napít či Hotel Hillary? Blahopřejeme k příštímu 40. výročí trvání! Uf, jak to letí?

Nastupuje další kapela, jejíž věkový průměr si troufám odhadem vypočítat někde kolem 24 ? 25 let, ovšem za sebou již mají 4 vydaná cédéčka! Karvinští Křeni. Jejich frontman Ondra Kozák vydal nedávno spolu s dalším fenomenálním multiinstrumentalistou Ralphem Shutem instruktážní kytarové DVD. O virtuozitě banjisty Michala Wawrzyczka jsme se mohli přesvědčit, když je schopen hrát na banjo nejen klasicky, ale i v obráceném gardu, poslyšte, není on fakt nějaký divný? Rovněž mandolinista Vítek Hanulík a dobrista Karel Začal patří k velkým nadějím nejen českého, ale i evropského bluegrassu, formaci pak doplňuje švihák a skvělý basák Luky Rytíř. Pěkně jim to šlape, ne nadarmo získali letos 1. místo na festivalu ve Francii v La Roche sur Foron jako NEJ evropská kapela! Bomba! Gratulujeme! Very nice! Karviná jede!

Mnozí fanoušci bluegrassu mu říkají Mimozemšťan, snad proto, že svou virtuózní hrou na banjo, mandolínu a kytaru působí jako z jiného světa. Jmenuje se Ralph Schut a vybral si za svou novou vlast právě naše malé Česko, hovoří plynně česky, takže mnohdy ani zkušené ucho lingvisty nezachytí, že se jedná o rodilého Holanďana. Právě jeho nová hudební formace si vybrala i náš festival, hrají pod krásným a složitým názvem G-Runs ´n Roses, bohužel na Džem dorazili v zúženém složení, dva členy kapely schvátily nemoci. Jelikož však bluegrassák je tvor družný a přizpůsobivý, doplnili je členové skupiny Křeni a bylo opravdu co poslouchat. Ralph tentokrát válel na mandolínu a hladil naše uši noblesně znějící angličtinou. Fakt umí, opravdu je asi někde z jiné galaxie, protože málem sponzorsky obdaroval někoho z Džemu mandolínou, kterou zapomněl v šatně, doručil jsem mu ji však druhý den. Škoda, takovou ještě ve své sbírce nemám!

Ještě před vystoupením G-Runs ´n Roses se mne Ralph ptal, zda by na Džemu mohla vystoupit i jedna ze současných předních slovenských kapel ? GrassCountry. Ta se totiž shodou náhod pohybovala nedaleko Komorní Lhotky. Po krátké poradě s Ivanem souhlasíme a akčně zařazujeme tuto ?zahraniční? kapelu do programu. Vlastně jsme posluchačům splnili i slibované překvapení. Džem zůstal opravdu mezinárodní!

GrassCountry přijíždí právě včas a rozdává, v tuto již pozdní hodinu, jeden modrý tón za druhým. Jejich banjista a kapelník Roman Áč je i organizátorem největšího setkání bluegrassáků na Slovensku, které vždy v lednu pořádá na horské chatě Kosodrevina. Již unavené oči účastníků se však soustřeďují na jejich novou zpěvačku Natálku Mikuškovou, dceru současné country hvězdy na Slovensku, Allana Mikuška. Pěkně zpívá, má perfektní a krásný americký přízvuk, určitě o ní ještě uslyšíme? Chalani dobré a pekné! Bravooo!

Ani to moc nebolelo a přehoupli jsme se do neděle. Moje maličkost děkuje všem zúčastněným muzikantům, sponzorům, zvukařům, hlavně divákům a obrovský dík patří i Ivanovi, který se velkou měrou postaral o uspořádání již 7. ročníku BG Džemu. Letošní festival je bohužel již za námi, ať žije BG Džem 2010! Pevně věřím, že bez deště? Doslova padám na ?držku? a jako každý rok pokorně děkuji všem mým strážným andělíčkům za přežití? PS: letos se opravdu i jamovalo, hodně, byl jsem u toho!

Vladimír „White“ Bílý

„A budiž teplo…“!!!

tak nějak to asi bylo v Ráji, když Stvořitel rozhodl o tom, jaké má být klima na Zeměkouli, možná, že dodal :“a budiž stále slunce“! Obavy pořadatelů festivalu po loňské mokré variantě BG Džemu byly veliké, navíc, když se říká, že se dějiny opakují, obzvláště ty negativní. Synoptici stále sice hlásili, že má být slunečno a hezky, později již jen hezky, pak dokonce změnili předpovědi, že místy bude i pršet!! Ranní pohled z kokpitu auta však brzy rozehnal veškeré obavy, jen foggy opar v dálce nasvědčoval, že hřibaři budou mít zase rej a plné košíky, lékaři pak obavy,aby se nepojedlo moc muchomůrek olovnatých, když vlastně všechny houby jsou jedlé, některé však bohužel jen jednou!! Tak a jsme tady, Komorní Lhotka 9,00 hodin středoevropského času a na tváři presidenta festivalu Ivana vidím úsměv ještě větší, než výše uváděné Sluníčko. Vše máme připraveno, letos dokonce i plakáty měli nádhernou žlutě fosforeskující barvu, pro diváky pak máme vytištěný občasník, upřesňující složení kapel a jejich úspěchy, včetně dalších potřebných informací. V kvalitě našeho festivalu jsme postoupili zase o krok dál a pro každou kapelu je připraven štáb hostesek a stewardů, kteří předávají již tradiční festivalová trička (ostatně letošní jsou moc a moc krásná), informovali o čase vystoupení, uváděli kapely do šaten, předávali stravenky apod. Na čas přijíždí již tradiční eskadra zvukařů pod vedením šéfzvukaře Martina Pindi Melichara a pouští se do stavění zvukové aparatury. Přijíždí i cateringová jednotka p.France starající se o naše věčně hladové žaludky a suchá hrdla. Vše přesně funguje jako ty nejpřesnější hodinky ze „Schweizu“. Nic pak nebrání tomu aby přesně ve 14,05 byl náš festival Bluegrass džem 2008 zahájen a po obvyklých uvítacích informacích zazněla „bluegrassová hymna“ „Will the Circle Be Unbroken“, tentokráte zahraná skupinou Old Country Boys, složenou z kamarádů žijících trvale v Kanadě – Walter – kytara, Jenda – banjo a Jiří – dobro a housle, posílenou o mandolinistu a basistu ze skupiny Sunny Side. Hoši pak přidali ještě dvě skladby a Jenda se odebral ke své skvělé výstavní expozici banj, která staví a účastníci festivalu měli možnost si je i koupit, případně konzultovat potřebné informace. Vedle něj si pak rozložil svou výstavku hudebních nástrojů i náš místní hudební všeuměl a výrobce Přemek Večerek z Opavy. Nastupuje duo Horečka, které je již na našem festivalu jako doma, kluci kypí legrací a entuziasmem, opravdu nářez do poslední noty, dokonale zahraných instrumentálních výkonů. Festival se rozjížděl na plný plyn a vystoupení Sunny Side nemělo chybu, škoda jen, že kapela pospíchala na další festival a kluci neměli moc času na přídavky. Šťatnou cestu do Českého ráje!! Minaret, tento zvláštní název má kapela hrající moderní grass ze Slaného, kluci střídali evergreeny s vlastními věcmi, pěkná muzička. Rovněž škoda, že pospíchali na další hraní a nezůstali déle. Nastupuje Bruno Unit, má rodinná kapelka, letos posílena o dobristu – stálého hosta, Zdeňka Dokyho Dokoupila z Goodwillu. Shellin se blýsknul svým novým banjem Gibson Granada a Kuba zase novou mandolínou Gibson Flatiron. Jó, Gibson je značka!! Pak nastupuje kapela,která je stálým účastníkem našeho festivalu – Vrtáci, diváci mají možnost si zakoupit i jejich zbrusu nové CD, které kapela vydala z živé nahrávky BG Džem 2007. Zahráli tradičně dobře a jejich hitovky jako např. Santa Maria si pobrukovalo spoustu spokojených diváků. Mít v kapelu ženu, to je vždy velká výzva, jelikož těch žen, které bluegrass umí není v tomto ministátečku hodně.Toto ovšem nelze říci o skupině Grasspark, která má zbrusu novou zpěvačku Veroniku, ta nejen, že má velmi příjemný vokální projev, ale zcela jistě lahodila svým zjevem a potěšila oko tvrdých westmanů. Banjistovi zase narostly docela pěkné parohy, které později šel shazovat do blízkého lesa, v Praze vzhledem k totálnímu nedostatku stromů by se mu to prý moc nepodařilo. Goodwill, tak zní jméno jedné z nejlepších kapel na české bg scéně. Kapela získala letos první místo na prestižním festivalu Banjo Jamboree v Čáslavi a postup na evropský festival do Holandska, reprezentovala pak náš Severomoravský bluegrass téměř na všech významných festivalech v rámci ČR i Slovenska. Kluci byli bohužel oslabeni o mandolínu, jelikož Mates šel za svědka na svatbu. Ale o to více však kapela šlapala a energie z nich přímo sršela, takže já se zbytkem pořadatelů jsme přetékající energii nosili v kýblech do nedalekého potoka!!! Skvělý zážitek!! Opět se potvrdilo, že zpěvnost slovenštiny je na rozdíl od češtiny jednoznačná!! Přesvědčila nás o tom slovenská formace Blueland, která patří k absolutní špičce slovenské bg scény. Kluci hráli rovněž jak o život a jejich písničky byly plné něžného romantizmu a pohody. Krásné, prostě pekné, vďaka!!! Spoustu diváků bylo možno v prvé chvíli zklamáno zprávou, že dříve avizovaná hvězda večera Slávek Hanzlík a skupina Groowy Licks nepřijedou pro zdravotní potíže Slávka, o to však byli zajisté všichni více nadšeni a ona je o tom brzy přesvědčila, vystoupením Pavlíny Jíšové a přátel. Tato formace se představila publiku velmi příjemnými písněmi, kdy Pavlína, dříve členka mnoha bg formací, zpívala písničky folkové, lidové, country, prostě všehochuť!! Bylo to opravdu super a i ti velmi ortodoxní vyznavači bluegrassu dávali svým pochvalným mručením a potleskem najevo svou spokojenost. Opravdu profi vystoupení každým coulem a krásný hudební zážitek. Pavlíno a Pavlové (Peroutko a Malino) moc díky!! Festival uzavírala známá ostravská formace BG Styl, kluci přijeli z nedalekého polského městečka, kde byl rovněž country festival. Tradičně předvedli skvělý výkon, kdy jsme hodnotili i novinky v jejich vystoupení, předváděné taneční kreace s mandolínou kapelníkem Čendou. Mezi jednotlivými výměnami kapel pak po dobu jejich zvučení vystupovala taneční skupina Colorédo z Přerova, která byla na našem festivalu již podruhé.Návštěvníci měli rovněž možnost se povozit na pravých westernových koních stáje Podkova. Příjemné bylo i vystoupení naděje mladé country muziky slečny Ivanky Honzákové, dcery presidenta festivalu Ivana, která za kytarového doprovodu Petra Nováka zazpívala známou píseň Červená řeka. Každá kapela po vystoupení obdržela již tradiční sklenici pravého Bluegrassového džemu, jednotliví členové pak dostali ještě navíc i krásné reflexní samolepky s logem festivalu na futrál nástroje. Vše zakončila pravá jammo-džemová skupina, poskládaná z hráčů zúčastněných kapel. Poděkování patří i super partě kamarádů z Karviné, kteří již tradičně náš festival navštěvují a pod vedením bluegrassového barda Ládi Toresse Bilinského mu dodávají patřičnou diváckou atmosféru. Na závěr děkuji za organizátory všem za návštěvu, zvukařům za tradičně již skvělý zvuk, sponzorům za podporu, bez níž by náš festival nemohl existovat, kapelám za dokonalé a parádní výkony, Ivanovi za obrovskou práci a mému andělu strážnému, že jsem vše ve zdraví přežil!!

Nashledanou 29.8.2009 ve 14,00 hodin opět v Komorní Lhotce !!!!

Vladimír „White“ Bílý

A chčije a chčije!!!

Tímto slavným výrokem p.Kemra by se dal uvést začátek letošního, v pořadí již pátého festivalu BG Džem, konaného 1.září v Komorní Lhotce.

Na tvářích obou hlavních protagonistů – Ivana Honzáka a Vládi Bílého bylo vidět, že letošní počasí jim mnoho radostí nepřináší!!

Rozhodnutí, kde pořádat festival, zda venku či v sále kulturního domu bylo silně ovlivněno nejen prudkým deštěm, ale i výrazným chladem, což bluegrassovým „virtuózům“ určitě nepomáhá. Zvítězilo však stanovisko, že festival patří do přírody a tak již v 11,30 hodin prořízly valící se mlhu první tóny z postavené aparatury. Provlhčený a prochladlý vzduch však naplňovala i vůně již připravovaných pokrmů firmy T- Gastro, která se starala o žaludky nejen diváků, ale i účinkujících.

Přesně ve 14.00 zahájili výše jmenovaní pánové festival a bluegrassová hymna Will the Circle… v podání slovenské skupiny Krok, vnesla i kus naděje pro všechny přítomné diváky, kteří se z počátku spíše rekrutovali z členů účinkujících skupin. S postupem doby však věrných diváků přibývalo a tími ubývalo vrásek z tváří pořadatelů. Zmíněná skupina Krok předvedla opravdu, že slovenština je asi po angličtině na druhém místě ve zpěvnosti. Texty této kapely přinášejí opravdu hodnotné zážitky a plně vystihují původní myšlenky anglických textů. Veďá!!!

Slovenské bratry pak vystřídala ostravská skupina Goodwill, v současnosti opravdu horké polínko conterporary bluegrassu na naší, ale troufám si říci i zahraniční scéně. Kluci předvedli vynikající výkon, již známé členy této skupiny-Lasa Láska, Kubu Bílého, Lentila Tomáše a Matese Sedláčka, perfektně doplnil nový člen Zdeněk Dokoupil ( dříve Soft and Easy) Great!!!

Následovala skupina, která již víc jak čtvrtstoletí obšťastňuje posluchače „modrými tóny“- Vrtáci. Je vidět, že zkušenost a stovky odehraných hodin na pódiích pak nesou zasloužené ovoce. Opravdu je radost sledovat tuto partičku, jak se pohybují a hrají. Omlouvám se ještě jednou za můj výrok-historická kapela, bylo tím skutečně namířeno na historickou zásluhu Vrtáků o rozvoj BG muziky!!!Věřím, že i v roce 2100 nás budou tito nestárnoucí pánové bavit svým entuziazmem!!!! Jste dobří plejeři, pane prezidente!!!

Přestávky mezi jednotlivými výstupy kapel tentokráte vyplňovala taneční country skupina Colorédo z Přerova,fajné a pěkné!! Možnost bylo opětovně se projet na westernových koních, škoda jen deště, i těm zvířatům se to nelíbilo!!!

Pak nastoupila skupina, která přítomné posluchače příjemně pohladila, kdysi velmi známými písničkami bluegrassové legendy Bluegrass Nova, sdružení kolem Vládi Rickyho Bicana- MY ze Šumperka, opravdu z těchto věkem již zkušených hráčů přímo čišelo nadšení a mladický elán!! Děkujeme!!!

Vloni jsem sliboval všem přítomným divákům návrat zpět, v limonádovém Joeovi by tento pronesl i něco o návratu zákona Dagu Badmanovi!!!! Tak jsme se tedy vrátil!!!! Prorocká to slova!!!! Letos opět pod názvem Bruno Unit!! Nová kytara Martin našeho kytaristy Olafa měla důstojnou premiéru, synátor Kuba se pak vyřádil na mandolínu a dobro. Dlouholetý spoluhráč Jirka Shellin pak navázal družební vztahy s pražskou kapelou Grassroad, s níž vykouřil i vítěznou dýmku míru!!! Hrálo se nám moc dobře!!! Ať žije Martin ( guitar)!!!

Z daleké Prahy přijela již výše zmíněná skupina Grassroad, která předvedla kromě perfektního výkonu pro mužské oko i velmi příjemnou podívanou v podání dvou pohledných účinkujících děvčat, Alison Krauss a Rhonda Vincent by myslím mohly jen závidět, fakt nekecám!! Hezké!!!

Ještě štěstí, že se náš festival přestěhoval do „Ligotky“ a zdejší pódium je poměrně rozlehlé, protože nástup další kapely ze Slovenska trochu připomínal slavné Alexandrovce (tedy v počtu členů skupiny). Vodopád je skutečně poplatný svému jménu a skupina produkující ,jak sami říkají styl zvaný BAČAgrass, přinesla na pódium viditelnou radost a srandu, zvláště pak i v podání šéfa sdružení Ondry Pagáča Pacigy. Velmi příjemně zpíval francouzský člen Vodopádu Philippe Naudot, hrající na tahací harmoniku, oko mužského publika ovlažovala zpěvačka Evka Lukáčová. Opět zněla libozvučná slovenština a podmanivě sladká francouzština!!! Santiano!!!

To, že bluegrassáci jsou veskrze národem “ malých nadšených bláznivců“ deklarovala skupina Album, která přijela až z 5OO km vzdáleného Chomutova, kdy chlapci tohoto sdružení opravdu předvedli skvělý výkon a nebylo na nich poznat únavu a útrapy tak dlouhé cesty!! Dokonce ani nevyužili nabídky pana prezidenta festivalu Ivana Honzáka zůstat u něj přes noc a necestovat takovou dálku zpět!!! Díky, jste super!!

Z Ostravy poprvé na náš festival zavítalo i bg sdružení, které si říká Tygrasz a znalcům naší muziky pak bylo jasné, že nezazní jen anglické píničky a prověřené tradicionály, ale že se můžou těšit na „sranda“ texty této ekipy!! Opravdu bylo co poslouchat a šlágry jako „Moje děcka ťapu gulaš“ nebo „Fajná a dajná“ se určitě zapíšou do vzpomínek všech posluchačů, úžasně pak zazpíval i basák Ivan Kielor, kdy areálem BG Džemu asi poprvé zněla i ruština!! Šumná grupka, chorošo!!!

Jó,jó, tak pak záviděli snad všichni tátové a nejen ti bluegrassoví, to když na pódium nastoupila rodinná skupina Ptačoroko!!! Skupina složená z otce Lukáše a jeho čtyř synků- Pepy, Franty, Vaška a Jendy ( ten vlastně v grupce tentokráte chyběl!! Byl služebně v Praze), Ptačoroku vypomohl v náročných newgrassových skladbách můj synátor Kuba na kytaru. Opravdu tato kapelka udělala obrovský kus práce a dostali by myslím i velikou pochvalu od svých vzorů – Newgrass Revivalů!! Jen tak dále, newgrassu je stále málo!!!

S pokračujícími hodinami, kdy se střídal pravidelně prudký přívalový déšť s chladem bylo cítit, že i divákům je zima, ale ti v předtuše obrovské zábavy vydrželi až na poslední třešničku večera – skupinu produkující styl zvaný GOROLgrass-BLAF. Myslím, že nelitoval nikdo a hudební sdružení vedené panem Tomášem Tomankem toho bylo jasným důkazem!!! Chlopi hráli naplno a 8°C nebylo vůbec poznat!!! Marné, kdo umí, ten umí!!! Zazněly mnohé ze studnice lingvistického umění pana básníka Tomanka, nového Shakespeara Jablunkova a okolí!!!Opravdu obrovská sranda – obrovské umění!!!Bomba je Hrčka na dlani, zpívá pan banjista Buble, no superrrrrr!!!!!!

Na závěr pak zaznělo pár známých bluegrassových standardů v podání „Džemové skupiny“, ale pro pokročilou večerní hodinu a již dříve zmíněný chlad, 5.BG Džem okolo půlnoci skončil!!!!

Pevně věřím a jsem přesvědčen, že i přes nepřízeň počasí byl tento Pátý džemík ten nejlepší a pro léta příští nás pořadatele,“modré magory“, přesvědčil, že nejen krásné počasí, ale především nadšení a vidina nutnosti stále přibližovat náš hudební styl široké veřejnosti, zoceluje a posunuje stále dále k „Modrým zítřkům!!!!“

Poděkování patří i brigádě zvukařů pod vedením Peryho a Pindi, super odvedená práce a super zvuk!! Díky!!! Dík patří i nezaměnitelnému pánovi v pokladně Zdeňku Gigimu Šnajderovi!! Thanks!!! Děkujeme rovněž firmě T-Gastro Třinec za naplnění festivalu nezaměntelnými gastronomickými zážitky!!! Poděkování patří i v neposlední řadě všem divákům,kteří přišli!!!!!!

Poděkovní patří i všem sponzorům, bez nichž by náš festival nikdy nemohl být!!!

Rovněž díky Ivane, pane prezidente, za zajištění všeho (tedy skoro všeho), co se v Komorní Lhotce LP 1.9.2007 událo!!!!!

Ať žije BG Džem 2008!!!!

Vláďa White Bílý